ECLI:CZ:US:2016:4.US.1772.16.1
sp. zn. IV. ÚS 1772/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Dany Pilarové, zastoupené JUDr. Františkem Horákem, advokátem se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka 24, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2929/2015, spojené s návrhem na zrušení §32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 26. 6. 2013, č. j. 9 C 107/2012-103, zamítl žalobu stěžovatelky zaplacení 5 000 000 Kč z titulu špatného úředního postupu při provádění exekuce na majetek jejího partnera ve společně obývaném bytě; dospěl k závěru, že exekuce byla provedena v souladu se zákonem, a stěžovatelka navíc ani nedoložila, v čem měla spočívat způsobená škoda. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 3. 2015, č. j. 44 Co 410/2013-157, potvrdil rozsudek okresního soudu. Nejvyšší soud usnesením ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2929/2015, odmítl dovolání stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu.
Proti usnesení dovolacího soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností doručenou dne 1. 6. 2016 a navrhuje, aby Ústavní soud zrušil toto rozhodnutí i podkladové ustanovení zákona. Obsahem argumentace namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje ve způsobu, kterým dovolací soud posoudil otázku pasivní legitimace obce, soudního exekutora a promlčení práva podle §32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů; zde zakotvenou zvláštní promlčecí lhůtu 6 měsíců považuje za protiústavní.
Ústavní stížnost byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod. Žádné takové pochybení v dané věci neshledal.
Dovolací soud se ústavně konformním způsobem vypořádal s otázkou pasivní legitimace, konstatoval, že podle zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá za škodu výhradně stát a nelze se podle něj domáhat náhrady přímo proti obcím při výkonu přenesené působnosti ani proti soudním exekutorům. Odpovídajícím způsobem se vypořádal i s otázkou promlčení práva a v této souvislosti poukázal na konstantní judikaturu týkající se ústavní konformity zvláštní úpravy promlčení podle §32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Na tuto početnou a ustálenou judikaturu Ústavní soud odkazuje a konstatuje, že nemá důvodu se od ni odchylovat ani v projednávané věci (např. usnesení ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. III. ÚS 3451/10, ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1615/12, nebo ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1530/16, dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Současně byl podle téhož ustanovení odmítnut akcesorický návrh, který byl podán spolu s ústavní stížností a sdílí její osud a jímž se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedeného ustanovení zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. října 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu