ECLI:CZ:US:2016:4.US.1868.16.1
sp. zn. IV. ÚS 1868/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Květoslava Urbáška, zastoupeného Mgr. Pavlem Pospíšilem, advokátem se sídlem v Mohelnici, Okružní 591/10, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4555/2015-107, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 26. 5. 2015, č. j. 69 Co 136/2015-91, a rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 30. 10. 2014, č. j. 15 C 22/2012-68, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 30. 10. 2014, č. j. 15 C 22/2012-68, zamítl žalobu stěžovatele o zaplacení 107 351 680 Kč z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v tom, že je mu bráněno vykonávat vlastnické právo k místnímu rybníku. V odůvodnění soud konstatoval, že nároku podle zákona č. 82/1998 Sb. se nelze domáhat pro správní řízení týkající se regulace chovu ryb, a to ani, pokud je stěžovatel vlastníkem části pozemků pod rybníkem a je přesvědčen, že mu měl být rybník vrácen podle restitučních předpisů. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 26. 5. 2015, č. j. 69 Co 136/2015-91, potvrdil rozsudek okresního soudu. Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4555/2015-107, odmítl dovolání stěžovatele proti rozsudku krajského soudu.
Proti rozhodnutím se stěžovatel brání ústavní stížností a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v pochybení při dokazování správními spisy a k otázce vlastnictví rybníku, na které má mít nárok podle restitučních předpisů.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, pokud došlo k vykročení z ústavního rámce jejich rozhodovací činnosti, což neshledal.
Obecné soudy řádně odůvodnily svůj závěr, že nejsou dány zákonné podmínky, aby byla stěžovateli přiznána náhrada podle zákona č. 82/1998 Sb. Důvody pro takový postup nelze shledat ve správním řízení vedeném referátem životního prostředí příslušného úřadu a týkajícím se podmínek chovu ryb, jakož ani v tom, že by stát bránil stěžovateli ve výkonu vlastnického práva. Je-li stěžovatel vlastníkem rybníku nebo (části) pozemků pod ním, obecné soudy jej správně odkázaly na právní postup přímo proti subjektu, který jej ve vlastnickém právu omezuje. V této souvislosti dodaly, že pokud je stěžovatel přesvědčen o svém nároku na vlastnictví rybníku podle restitučních předpisů, bylo třeba využít instituty a řízení podle příslušných zákonů; tyto otázky nelze (znovu poté, co se svými restitučními nároky neuspěl) řešit v probíhajícím řízení. Ústavní soud uzavírá, že těmto ústavně konformním závěrům obecných soudů odpovídala i jejich skutková zjištění a rozsah dokazování.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. října 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu