ECLI:CZ:US:2016:4.US.1978.16.1
sp. zn. IV. ÚS 1978/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Věslava Funioka, zastoupeného Mgr. et Mgr. Zbyňkem Vašinkou, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, třída T. G. Masaryka 1129, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. dubna 2016, č. j. 1 VSOL 415/2016-A-14, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. března 2016, č. j. KSOS 14 INS 32278/2015-A-8, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 26 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 21 Charty základních práv a svobod Evropské unie.
Výše uvedeným usnesením Krajského soudu v Ostravě byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč do sedmi dnů od jeho právní moci. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě potvrdil.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že pracuje jako zedník, který se, i ve spojení se zdravotními problémy, dostal do druhotné platební neschopnosti, proto podal insolvenční návrh ve spojení s návrhem na povolení oddlužení, avšak vzhledem k tomu, že nedostal k tomuto postupu souhlas od věřitelů, byla zvolena forma konkursu. V důsledku tohoto postupu byla stěžovateli uložena výše uvedená povinnost. Stěžovatel má za to, že částka, kterou má zaplatit, je sice standardní, avšak pro něj vysoká, a tím je mu fakticky zabráněno v přístupu k soudu. Insolvenční správce, notář (soudní komisař) či soudní exekutor vykonávají státní moc v rámci své podnikatelské činnosti na svůj účet a své riziko, a podle stěžovatele proto není správné, aby zaručená odměna a náklady byly přeneseny na třetí subjekty bez garance, že vynaložené náklady budou sanovány. Stěžovatel je navíc přesvědčen, že právě v jeho případě budou náklady na insolvenci nízké a stanovená odměna je přesahuje; závěrem pak poukázal na nerovnost právní úpravy insolvence mezi podnikateli a nepodnikateli. Proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) a jeho úkolem je zabývat se jen takovým porušením, které zasahuje do zaručených základních práv stěžovatele.
Jak je z napadených rozhodnutí patrné, lze i s ohledem na závazky stěžovatele a jeho majetek předpokládat, že náklady insolvence přesáhnou uloženou zálohu. Jde přitom o náklady související s insolvenčním řízením, v němž se řeší ekonomické problémy stěžovatele - namítá-li tedy stěžovatel nespravedlivost přenesení na třetí osoby, je nutno poukázat na fakt, že náklady vznikly právě v důsledku jeho předchozího chování.
Ústavní soud sice rozumí okolnostem dopadu nepříznivé finanční situace na stěžovatele, není však možné odhlédnout od faktu, že řešení nastalého stavu vyžaduje náklady a bylo by nespravedlivé požadovat je po jiném subjektu podnikajícím na náklady vlastní. Stěžovatel se totiž nemůže zcela zprostit odpovědnosti za své dřívější jednání. Jakkoli se tedy záloha stěžovateli jeví jako vysoká, nepředstavuje její stanovení zkrácení v základních právech, není dotčeno právo stěžovatele získávat prostředky prací a na hmotnou pomoc státu (čl. 26 Listiny).
Soudy v tomto případě rozhodly v souladu se zákonem, v jeho mezích a stanoveným způsobem (čl. 2 odst. 3 Listiny), pročež nemohlo dojít ke zkrácení v právu stěžovatele na soudní ochranu, jak v ústavní stížnosti namítl (čl. 36 Listiny). Proto Ústavní soud v napadených rozhodnutích a v postupu obecných soudů tvrzený zásah neshledal.
Podle ustanovení §43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu