ECLI:CZ:US:2016:4.US.259.16.1
sp. zn. IV. ÚS 259/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti JUDr. Ing. Zdeňka Zemka, zastoupeného JUDr. Ladislavem Smejkalem, advokátem se sídlem Praha 1, Platnéřská 4, proti rozhodnutí Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, Expozitury Hradec Králové, ze dne 11. 9. 2015 č. j. OKFK-2463-328/TČ-2014-252300, rozhodnutí Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 30. 9. 2015 sp. zn. 3 VZV 8/2015 a vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 23. 11. 2015 č. j. 2 NZT 24/2015-29, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá vydání nálezu, jímž Ústavní soud zruší v záhlaví označené rozhodnutí Policie České republiky, jímž bylo obhájci stěžovatele odepřeno nahlédnout do části trestního spisu podle §65 odst. 2 trestního řádu, označené rozhodnutí Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, jímž dozorový státní zástupce shledal postup policejního orgánu jako adekvátní a zákonný, a označené vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství o tom, že ze strany dozorového státního zástupce nebylo zjištěno pochybení a že nebyly shledány důvody k přijetí dohledových oprávnění ve smyslu §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství.
Stěžovatel tvrdí, že uvedená rozhodnutí zasáhla do jeho práv podle čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Dříve než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, umožňující jeho projednání, přičemž shledal, že tomu tak není.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. To znamená, že v řízení o ústavních stížnostech rozhoduje Ústavní soud pouze o tom, zda došlo k porušení ústavně garantovaného práva, přičemž pokud se tak stalo, zruší napadené rozhodnutí nebo, směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, zakáže tomuto orgánu pokračovat v porušování práva a přikáže mu, aby obnovil stav před porušením, pokud je to možné (§82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V návaznosti na výše vedené Ústavní soud posoudil návrh stěžovatele a dospěl k závěru, že není k jeho projednání příslušný.
Stěžovatel se domáhá jednak zrušení "rozhodnutí" policejního orgánu o tom, že obhájci stěžovatele se odepírá nahlédnout do části trestního spisu, a jednak zrušení "rozhodnutí", resp. vyrozumění státních zastupitelství, jimiž byl uvedený postup policejního orgánu shledán jako adekvátní a zákonný. Stěžovatel vychází z toho, že od doručení vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství mu začala plynout lhůta k podání ústavní stížnosti. Považuje tak toto vyrozumění za rozhodnutí, které by byl Ústavní soud oprávněn zrušit. Vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství však není formalizovaným úkonem, kterým by se zakládala, měnila či rušila práva stěžovatele, a ani nemá žádné právní důsledky pro řízení jakéhokoliv orgánu veřejné moci (srov. usnesení ve věci sp. zn. II. ÚS 1069/13). Stejný závěr je pak třeba učinit i ve vztahu k vyrozumění ze strany dozorového státního zástupce činného u Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a ve vztahu k záznamu o nahlédnutí do trestního spisu, resp. odepření nahlédnout do části trestního spisu ze strany policejního orgánu. Stěžovatel se tedy mýlí, pokud uvedené úkony policejního orgánu, resp. státních zastupitelství označuje jako "rozhodnutí".
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnuta jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. března 2016
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj