ECLI:CZ:US:2016:4.US.2690.16.1
sp. zn. IV. ÚS 2690/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 3. listopadu 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Bytového družstva KOLEKTIV, se sídlem Hřbitovní 3479/39, 466 01 Jablonec nad Nisou, IČ 62739735, zastoupeného JUDr. Jiřím Ondrouškem, advokátem se sídlem Senovážné nám. 23, 110 00 Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. května 2016 č. j. 29 Cdo 2012/2016-269, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2015 č. j. 14 Cmo 514/2014-221, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 27. března 2014 č. j. 39 Cm 24/2011-164 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. srpna 2012 č. j. Nco 10/2012-80, za účasti Nejvyššího soudu České republiky, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Bytové družstvo KOLEKTIV (dále též "bytové družstvo", "stěžovatel" nebo "žalovaný") v ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 12. 8. 2016 a doplněné podáním ze dne 12. 8. 2016, namítá údajné porušení práva na spravedlivý proces, garantovaného článkem 36 odst. 1 a článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
K dalšímu podání předsedy bytového družstva Josefa Havelky ze dne 31. 8. 2016 Ústavní soud nepřihlédl, neboť nebylo sepsáno a podáno advokátem stěžovatele, zmocněným k zastupování v řízení před Ústavním soudem.
II.
Z obsahu ústavní stížnosti a z připojených rozhodnutí se zjišťuje:
Před Krajským soudem v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále též "nalézací soud") probíhal pod sp. zn. 39 Cm 24/2011 občanskoprávní spor mezi Jaromírem Karešem jako žalobcem a stěžovatelem jako žalovaným. Předmětem sporu bylo vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze bytového družstva, konané dne 7. 12. 2010, kterým byl právní předchůdce žalobce pan Emil Meistřík vyloučen z bytového družstva.
V průběhu sporu dne 24. 5. 2011 vznesl žalovaný námitku podjatosti soudců nalézacího soudu s odůvodněním, že "tento soud je nezpůsobilý objektivně a nestranně projednat a spravedlivě rozhodnout jakoukoliv věc s účastí Bytového družstva KOLEKTIV..." Soudci výše označeného krajského soudu, včetně soudců pobočky v Liberci, obchodního úseku, se písemně vyjádřili v tom smyslu, že nemají zájem na výsledku sporu a v projednávané věci se necítí podjati.
O námitce podjatosti rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 8. 2012 č. j. Nco 10/2012-80 tak, že soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci Mgr. Vladimír Foldyna, Mgr. Miloš Zbránek, Mgr. Martin Omelka, Mgr. Vanda Rozsypalová a Mgr. Roman Buchal nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování v dané právní věci. Vrchní soud uvedl, že rozhodoval o vznesené námitce podjatosti jen vůči těm soudcům soudu prvního stupně, kteří jsou podle rozvrhu práce příslušni k projednání a rozhodnutí dané právní věci (§36 odst. 2 a §36a odst. 3 o. s. ř.). Vrchní soud konstatoval, že poukaz na nepříznivý průběh, resp. výsledek sporů vedených Josefem Havelkou jako soukromou osobou, byť v postavení předsedy žalovaného družstva, nemůže obstát, neboť Josef Havelka není účastníkem řízení v předmětné věci, přičemž v námitce je odkazováno na postup soudců v jiných věcech. Nemohou obstát ani jen obecně vyjádřené obavy žalovaného z podjatosti všech soudců krajského soudu ani odkazy na postup soudců tohoto soudu v jiných věcech.
Poté nalézací soud usnesením ze dne 27. 3. 2014 č. j. 39 Cm 24/2011-164 žalobě vyhověl a prohlásil usnesení členské schůze bytového družstva, kterým byl právní předchůdce žalobce pan Emil Meistřík vyloučen z bytového družstva, za neplatné. Věc rozhodoval soudce Mgr. Miloš Zbránek.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. 11. 2015 č. j. 14 Cmo 514/2014-221 potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Žalovaný napadl rozhodnutí Vrchního soudu v Praze dovoláním, které Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 31. 5. 2016 č. j. 29 Cdo 2012/2016-269 odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2013). Důvodem odmítnutí byla skutečnost, že dovolání neobsahovalo vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
III.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá údajné porušení práva na spravedlivý proces, které spatřuje v tom, že Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, projednal a rozhodl předmětnou právní věc - určení neplatnosti usnesení členské schůze bytového družstva ze dne 7. 12. 2010 o vyloučení právního předchůdce žalobce z družstva - za situace, v níž údajně všichni soudci tohoto soudu byli z projednávání a rozhodování "stěžovatelových věcí" opakovaně vyloučeni.
Odvolacímu soudu stěžovatel vytýká údajnou nepředvídatelnost a nejednotnost jeho rozhodování, neboť prý v obdobných věcech "při shodných důvodech", rozhodoval o námitce podjatosti soudců opačným způsobem a věc přikazoval k projednání a rozhodování Krajskému soudu v Hradci Králové.
Údajné vady rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu prý neodstranil ani soud dovolací.
IV.
Ústavní soud se nejprve zabýval splněním formálních předpokladů a podmínek uvedených v zákoně č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost tyto procesní podmínky splňuje.
V.
Po zvážení námitek stěžovatele v souvislosti s tvrzenou protiústavností napadených rozhodnutí však Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným.
Stěžovatel projednávanou ústavní stížností napadá jednak rozhodnutí, jímž bylo v řízení před obecnými soudy a soudem dovolacím rozhodováno meritorně o žalobě na určení neplatnosti usnesení členské schůze bytového družstva, kterým byl právní předchůdce žalobce pan Emil Meistřík vyloučen z družstva. Současně stěžovatel napadá usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým tento soud rozhodl, že celkem pět soudkyň a soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, kteří jsou podle rozvrhu práce příslušní k projednání a rozhodování v právní věci, vedené tímto soudem pod sp. zn. 39 Cm 24/2011, nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování v této věci. Konečně stěžovatel napadá též usnesení dovolacího soudu o odmítnutí jeho dovolání.
Své námitky uplatněné v ústavní stížnosti stěžovatel konkrétně zaměřuje výhradně proti údajně nesprávnému procesnímu postupu a rozhodování Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, který podle názoru stěžovatele neměl ve věci vedené tímto soudem pod sp. zn. 39 Cm 24/2011 vůbec jednat a rozhodovat, neboť všichni jeho soudci prý byli v jiných věcech opakovaně vyloučeni "ze všech stěžovatelových věcí".
Stěžovatelovy námitky nemůže Ústavní soud akceptovat.
Především je třeba uvést, že si nelze prostřednictvím jen velmi nekonkrétně vyjádřených obav, zpochybňujících nestrannost soudců, zajišťovat pro futuro vyloučení všech soudců jinak místně a věcně příslušného soudu z projednání a rozhodování těchto právních věcí. Vůbec pak nelze tyto obavy zdůvodňovat toliko údajně nesprávným průběhem, resp. výsledkem řízení v jiných právních sporech, údajně analogických. Pokud by takový způsob zpochybňování nestrannosti soudců byl tolerován, docházelo by k nepřípustným obstrukcím a k porušení práva na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny). Je přitom třeba zdůraznit, že právo na zákonného soudce mají všechny strany sporu, tedy žalobce i žalovaný.
Námitka podjatosti se musí vztahovat ke konkrétní právní věci a musí obsahovat vylíčení konkrétních skutečností, z nichž je zřejmá podjatost soudce či soudců, či uvedení důvodu, z něhož by vyplýval soudcův poměr k věci, k jejich účastníkům nebo jejich zástupcům.
Námitka, spočívající pouze v subjektivní obavě z možné podjatosti soudců, dovozovaná toliko z předchozího procesního postupu či z předchozí rozhodovací činnosti soudce nebo dokonce všech soudců určitého soudu, není důvodem pro vyloučení soudce či přísedících z projednávání a rozhodování jiné konkrétní věci.
Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel v ústavní stížnosti nijak nezpochybňuje správnost, resp. opodstatněnost důvodů, které vedly Vrchní soud v Praze k rozhodnutí o nevyloučení jím jmenovaných soudkyň a soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci z projednávání a rozhodování ve věci sp. zn. 39 Cm 24/2011. Stěžovatelův poukaz na údajně odlišné rozhodování Vrchního soudu v Praze v údajně obdobných věcech nemá v nyní projednávané věci žádnou relevanci.
Jiné důvody, které by stěžovatel spojoval s tvrzenou protiústavností usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2016 č. j. 29 Cdo 2012/2016-269, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 11. 2015 č. j. 14 Cmo 514/2014-221 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 27. 3. 2014 č. j. 39 Cm 24/2011-164, stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí. Stěžovatel zejména neuvádí žádné další ústavněprávně relevantní důvody, které by jinak, než námitkou podjatosti soudce, zpochybňovaly meritorní závěr nalézacího soudu o tom, že usnesení členské schůze bytového družstva, jímž byl právní předchůdce žalobce pan Emil Meistřík vyloučen z družstva, je neplatné. Ani Ústavní soud neshledal žádný důvod se údajnou protiústavností výše označených rozhodnutí zabývat nad rámec stěžovatelem uplatněných námitek.
Z důvodů vyložených výše byla ústavní stížnost odmítnuta podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu Ústavního soudu