ECLI:CZ:US:2016:4.US.2716.16.1
sp. zn. IV. ÚS 2716/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti ESOtronik a. s. se sídlem v Praze 5, Voskovcova 1075/45, zastoupené Mgr. Pavlem Říčkou, advokátem se sídlem v Praze 10, Litevská 1174/8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2016, č. j. 5 As 41/2015-35, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2015, č. j. 46 A 45/2013-26, spojené s návrhem na zrušení zákona č. 458/2011 Sb., takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 2. 2015, č. j. 46 A 45/2013-26, zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, ze dne 27. 3. 2013, č. j. 050608/2013/KUSK, o změně povolení k provozování výherního hracího přístroje na období od 1. 1. do 30. 6. 2012. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 3. 6. 2016, č. j. 5 As 41/2015-35, zamítl kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku městského soudu. Proti oběma rozsudkům, jakož i podkladovému správnímu rozhodnutí, se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 15. 8. 2016, navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil, a současně aby zrušil výše uvedený zákon. Namítá porušení zákazu diskriminace podle čl. 3 odst. 1 a zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť podle zákona č. 458/2011 Sb. se výše poplatku za rok 2012 liší podle toho, kdy byla podána žádost o povolení k jeho provozování.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k vykročení z ústavního rámce jejich rozhodovací činnosti. Žádné takové pochybení v projednávané věci neshledal.
Správní soudy nemohly zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatelky; vyšly z toho, že stěžovatelka svojí argumentací míjí meritum věci, neboť předmětem řízení bylo vlastní povolení k provozování výherního hracího přístroje, nikoli výše poplatku s tím spojeného. Rovněž v ústavní stížnosti stěžovatelka setrvává na této argumentační linii a nemíří na podstatu řízení - podkladovým správním rozhodnutím bylo v intencích §43 odst. 5 písm. b) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, v tehdy účinném znění, rozhodováno o změně dříve uděleného povolení provozovat výherní hrací přístroj, nikoli o výši poplatku, kterého se týkala zvláštní žádost stěžovatelky - této žádosti správní orgány nevyhověly samostatným rozhodnutím, které ovšem není předmětem přezkumu v nyní projednávané věci.
Brojí-li stěžovatelka výhradně proti právní úpravě poplatků za provozování výherních hracích přístrojů a její změně provedené s účinností od 1. 1. 2012 zákonem č. 458/2011 Sb., jde o otázky, které nebyly předmětem tohoto řízení. Kasační soud se nicméně věcí zabýval natolik důsledně, že se nad rámec potřebného odůvodnění (obiter dictum) s námitkami stěžovatelky přesto vypořádal. Vyšel z konstantní judikatury a vyložil, že pokud bylo předmětným zákonem (čl. LXXVIII, přechodná ustanovení) pro rozlišení aplikace staré a nové právní úpravy zakotveno kritérium data zahájení řízení o povolení k provozu výherních hracích přístrojů, jednalo se o hledisko zvolené racionálním a objektivním způsobem a aplikované na všechny subjekty a za totožných podmínek.
Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Současně z týchž důvodů a podle téhož ustanovení odmítl akcesorický návrh, který byl podán spolu s ústavní stížností, sdílí její osud a jímž stěžovatelka navrhuje zrušení uvedeného zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. listopadu 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu