ECLI:CZ:US:2016:4.US.298.16.1
sp. zn. IV. ÚS 298/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. listopadu 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu Jaroslava Medka, právně zastoupeného JUDr. Jaroslavem Hoškem, advokátem se sídlem Na Příkopě 958/25, 110 00 Praha 1, proti vyrozumění o vyřízení podání Krajského ředitelství policie Středočeského kraje ze dne 21. března 2016 č. j. KRPS-33295-9/ČJ-2016-010066-S-KR, a proti vyrozumění o přezkoumání postupu policejního orgánu Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 18. ledna 2016 č. j. KZV 75/2015-77, za účasti Krajského ředitelství policie Středočeského kraje a Krajského státního zastupitelství v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 26. ledna 2016 obdržel Ústavní soud návrh, jenž stěžovatel doplnil dne 17. dubna 2016 a 28. dubna 2016, jímž se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud vyslovil, že uvolněním informací z trestního spisu, umožňujících zjištění totožnosti stěžovatele zveřejněných dne 29. února 2015 ve vysílání televize NOVA, televize RTV PRIMA, na serveru EuroZprávy.cz a v deníku BLESK, policejní orgán provádějící vyšetřování trestní věci sp. zn. KRPS-125356/TČ-2015-010071 a Krajské státní zastupitelství v Praze konající nad vyšetřováním trestní věci dozor, porušily v postavení orgánů moci veřejné základní právo stěžovatele na nedotknutelnost osoby dle čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a zásadu presumpce neviny dle čl. 40 odst. 2 Listiny, čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 14 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "MPOPP").
Dále stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zakázal policejnímu orgánu v porušování výše uvedených základních práv pokračovat a přikázal mu, aby zajistil prostřednictvím médií, která o trestní věci informovala, nápravu zveřejněním informace o neoprávněném označení stěžovatele za pachatele trestného činu vraždy, k níž došlo v roce 2003 na Kladensku.
Z obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud zjišťuje, že stěžovatel podal žádost o prošetření postupu oddělení tisku a prevence Krajského ředitelství policie Středočeského kraje dne 27. 12. 2015. Krajské ředitelství policie Středočeského kraje vyrozuměním o vyřízení podání ze dne 21. března 2016 č. j. KRPS-33295-9/ČJ-2016-010066-S-KR stěžovateli oznámilo, že neporušilo po provedeném šetření a vyhodnocení podkladových materiálů žádný zákon ani interní akt řízení a vyhodnotilo stěžovatelovu stížnost jako nedůvodnou. Následně stěžovatel podal žádost o přezkum postupu policejního orgánu ke Krajskému státnímu zastupitelství v Praze. Krajské státní zastupitelství v Praze vyrozumělo stěžovatele o přezkoumání postupu policejního orgánu ze dne 18. ledna 2016 č. j. KZV 75/2015-77 tak, že nebylo zjištěno, že by policejní orgán postupoval v rozporu se zákonem a bylo tak ze strany státního zástupce nutné přijímat opatření. Dále krajský státní zástupce postoupil podnět stěžovatele Krajskému ředitelství policie Středočeského kraje v Praze 5 k eventuálnímu přijetí dalších opatření.
Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, musí vždy zjišťovat, zda jsou splněny procesní podmínky řízení stanovené zákonem
č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon
o Ústavním soudu"). V projednávaném případě dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť návrh není přípustný a z části se jedná o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Stěžovatel napadá postup orgánů činných v trestním řízení, a to jednak policejního orgánu pro uvolnění informací z trestního spisu, čímž měl policejní orgán porušit své postavení orgánu veřejné moci a zasáhnout do stěžovatelova práva na nedotknutelnost osoby dle čl. 7 odst. 1 Listiny a zásadu presumpce neviny dle čl. 40 odst. 2 LPS, čl. 6 odst. 2 Úmluvy a čl. 14 odst. 2 MPOPP, přičemž tento postup policejního orgánu považuje stěžovatel za jiný zásah policejního orgánu, proti němuž se lze domáhat ochrany u Ústavního soudu. Stěžovatel má za to, že informace ze spisu unikly v rozporu se zákonem a média si je dle názoru stěžovatele nemohla obstarat jinak, než tak, že jim je poskytnul vyšetřovatel. Stěžovatel však již nijak nevymezuje, co přesně rozumí "uvolněním informací", jakým způsobem k tomu mělo dojít apod. K tomuto porušení svých práv stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zakázal policejnímu orgánu v porušování výše uvedených základních práv pokračovat a přikázal mu, aby zajistil prostřednictvím médií, která o trestní věci informovala, nápravu zveřejněním informace o neoprávněném označení stěžovatele za pachatele trestného činu vraždy, k níž došlo v roce 2003 na Kladensku.
Dále stěžovatel napadá postup státního zástupce, který přezkoumal postup policejního orgánu a dospěl k závěru, že policejní orgán nepostupoval nezákonně. Tímto zjištěním měl státní zástupce dle názoru stěžovatele též porušit svoje povinnosti dozorového orgánu a zasáhnout do stěžovatelových práv na nedotknutelnost osoby dle čl. 7 odst. 1 Listiny a zásadu presumpce neviny dle čl. 40 odst. 2 LPS, čl. 6 odst. 2 Úmluvy a čl. 14 odst. 2 MPOPP.
Pokud stěžovatel namítá protiústavnost postupu policejního orgánu a státního zástupce, kterým mělo být dle názoru stěžovatele zasaženo do stěžovatelových práv na nedotknutelnost osoby dle čl. 7 odst. 1 Listiny a s tím souvisejícímu porušení zásady presumpce neviny, je ohledně těchto námitek ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatel před podáním ústavní stížnosti neuplatnil ochranu v podobě žaloby na ochranu osobnosti - srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2004 sp. zn. IV. ÚS 334/04.
Z tohoto pohledu je podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu se považují za tyto prostředky vedle řádných a mimořádných opravných prostředků i jiné prostředky, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného řízení. Nejde tedy pouze o opravné prostředky uplatnitelné v rámci řádného pořadu práva), ale i další prostředky, v tomto případě např. zmiňovaná občanskoprávní žaloba na ochranu osobnosti.
Je již na úvaze stěžovatele, proti komu, a zda podá žalobu na ochranu osobnosti.
Co se týká návrhu stěžovatele, aby Ústavní soud něco zakázal či přikázal policejnímu orgánu, jde o návrh nepříslušný. Ústavní soud je nadán převážně kasační pravomocí, tedy jeho oprávněním je vyslovit neústavnost aktu (normativní či individuálně rozhodovací povahy) orgánu veřejné moci a akt rušit. V tomto případě se Ústavní soud považuje za nepříslušný, neboť stěžovatel se domáhá něčeho, k čemuž Ústavní soud není oprávněn, neboť vůbec není způsobilý vést řízení o takovéto věci a není oprávněn rozhodnout v této věci způsobem, jak stěžovatel požaduje.
Ústavní soud odmítl návrh stěžovatele zčásti podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu soudcem zpravodajem, neboť stěžovatel podal návrh, o němž Ústavní soud není oprávněn rozhodovat a zčásti podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2016
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj