ECLI:CZ:US:2016:4.US.3179.15.1
sp. zn. IV. ÚS 3179/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti BFC CAPITAL s. r. o., v likvidaci, se sídlem v Praze 4, Lomnického 1705/9, zastoupené Dr. Jiřím Taišlem, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 4, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 8. 2015, č. j. 6 As 159/2014-52, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2014, č. j 7 A 57/2011-127, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne 17. 4. 2014, č. j 7 A 57/2011-127, žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 13. 1. 2011, č. j. 2011/132/110, o jejím rozkladu proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 15. 10. 2010, č. j. 2010/9073/570. Správními rozhodnutími byla stěžovatelce uložena pokuta 7 500 000 Kč za porušení povinností investičního zprostředkovatele podle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu; stěžovatelka byla postižena za celkem šest správních deliktů, jichž se dopustila v období od 3. 12. 2007 do 19. 2. 2009. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 11. 8. 2015, č. j. 6 As 159/2014-52, zamítl kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku městského soudu.
Proti rozsudkům kasačního a přezkumného soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností doručenou dne 29. 10. 2015, v níž navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v pochybení obecných soudů při vypořádání jejích námitek, jimiž brojila proti postupu správních orgánů, provádění dokazování, výkladu a použití relevantních ustanovení zákona na její případ, porušení práva na obhajobu a zákazu sebeobviňování.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti; nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů. Právě o takový přístup ovšem stěžovatelka usiluje a požaduje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil a správním soudům, potažmo správním orgánům uložil posoudit její deliktní jednání znovu a způsobem, který pro ni bude příznivější.
Úkolem Ústavního soudu je výhradně přezkoumávat, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich činnosti - žádné takové pochybení neshledal. Přezkumný i kasační soud na desítkách stran odůvodnění svých rozsudků podrobně a srozumitelně vypořádaly veškeré námitky, které stěžovatelka uplatňovala v řízení před správními orgány, následně i před obecnými soudy a které opakovaně, v obsahově takřka totožné podobě, prezentuje i v nyní projednávané ústavní stížnosti. S výjimkou obecného odkazu na ustanovení ústavního pořádku, která měla být v jejím případě dotčena, se soustředí na rozsáhlou argumentaci ke značnému počtu dílčích otázek a náležitostí řízení; neusiluje však o vysvětlení ústavního přesahu věci a omezuje se na vyjádření nesouhlasu se způsobem, jakým byla její věc posouzena.
Po řízení před správními orgány dvou stupňů a správními soudy dvou stupňů stěžovatelka na Ústavním soudu požaduje, aby se fakticky jako pátá instance v pořadí zabýval konkrétními aspekty věci na úrovni zjištění skutkového stavu a aplikace podústavního práva. Usiluje tak o přehodnocení svého postihu za to, že jako investiční zprostředkovatelka dlouhodobě a flagrantně porušovala základní požadavky zákona na svoji činnost, ať již samostatně nebo v úzké spolupráci se společností CAPITAL PARTNERS a. s., čímž především masivně porušovala práva a poškozovala zájmy svých klientů. V této souvislosti lze dodat, že z rozsáhlých a důkladně zpracovaných rozhodnutí správních orgánů obou stupňů je zjevné, že podrobně analyzovaly a srozumitelně vysvětlily obchodní model, postupy a praktiky stěžovatelky i jejich následky pro klienty; vycházely přitom z řady svědeckých výpovědí a dalších důkazů.
Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. června 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu