ECLI:CZ:US:2016:4.US.3258.15.1
sp. zn. IV. ÚS 3258/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti R. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, zastoupeného JUDr. Hanou Vršeckou, advokátkou se sídlem Praha 1 – Staré Město, Konviktská 291/24, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2016 sp. zn. 9 To 503/2015 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 10. 2015 sp. zn. 2 T 27/2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti se stěžovatel s odvoláním na čl. 36 odst. 1, čl. 39 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a na čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9, a to v rozsahu výroků č. I, II a III a navazujících výroků. Tímto rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání dvou zločinů znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a dalších trestných činů, za což byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Stěžovatel dále navrhuje zrušení označeného usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání.
Stěžovatel byl v napadeném usnesení Městského soudu v Praze poučen o možnosti podání dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku. Stěžovatel výslovně uvádí, že ústavní stížnost podává, aniž by ve věci podával dovolání, a odůvodňuje to tím, že zákon dovolání nepřipouští podat z důvodu nesprávně zjištěného skutkového stavu.
Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), na takový návrh kladeným a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci, a ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.
V daném případě stěžovatel mohl podle ustanovení §265a trestního řádu podat proti usnesení Městského soudu v Praze mimořádný opravný prostředek - dovolání; o této možnosti byl v tomto usnesení řádně poučen, avšak nevyužil jí.
Ústavní soud ve svém stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikovaném pod č. 40/2014 Sb., vyslovil, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání. Tento závěr platí i tehdy, pokud má stěžovatel za to, že v daném případě není naplněn žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Tuto otázku totiž musí posuzovat Nejvyšší soud, neboť kdyby tak Ústavní soud učinil bez tohoto posouzení, nepřípustně by zasahoval do činnosti Nejvyššího soudu a potažmo i obecné justice.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnuta.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. dubna 2016
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj
Za správnost vyhotovení:
Lenka Kubacká