ECLI:CZ:US:2016:4.US.365.16.1
sp. zn. IV. ÚS 365/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti společnosti DOMICIL AKTIVNÍCH SENIORŮ, o. p. s., se sídlem v Bernarticích, Olešná 8, zastoupené Mgr. Martinem Kašparem, advokátem se sídlem v Praze 8, Nad Rokoskou 1228/38, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. listopadu 2015, č. j. 28 Cdo 2141/2015-235, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení, neboť má za to, že jím bylo porušeno její práva na spravedlivý proces zakotvené v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 36 odst. 1 Listina základních práv a svobod.
Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 29. září 2014, č. j. 10 C 162/2014-260, byla odmítnuta žaloba stěžovatelky, které byla současně uložena povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 10 185 Kč. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. ledna 2015, č. j. 7 Co 2126/2014-297, bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno a žalované nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky napadeným usnesením odmítl, a současně stěžovatelce uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že pro nesplnění smluvního vztahu podala žalobu, kterou doplnila návrhem na předběžné opatření. O návrhu rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 5. května 2014, č. j. 13 Cm 962/2013-237, tak, že jej zamítl. K odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. července 2014, č. j. 1 Cmo 168/2014-247, napadené usnesení zrušil a věc postoupil Okresnímu soudu v Písku jako soudu věcně příslušnému. Dne 20. srpna 2014 bylo doručeno usnesení Okresního soudu v Písku č. j. 10 C 162/2014-252, jímž soud vyzval stěžovatelku ke konkretizaci částky, které se žalobou domáhá. Následně bylo vydáno usnesení o odmítnutí žaloby, které stěžovatelka napadla odvoláním; potvrzující usnesení odvolacího soudu dovoláním.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí a spisu Okresního soudu v Písku sp. zn. 10 C 162/2014, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Předně Ústavní soud konstatuje, že ústavněprávní argumentace stěžovatelky se zúžila na pouhé konstatování zkrácení v tvrzených právech. Jak je přitom ze spisu nalézacího soudu patrné, její věcné námitky v odvolání, dovolání i v ústavní stížnosti jsou zcela shodné. Stěžovatelka tak opakovaně namítá nesprávnost postoupení věci okresnímu soudu v Písku, nejasnost poučení o následcích nereagování na výzvu tohoto soudu, pozdní zaslání výzvy a nepřezkoumatelnost odmítacího usnesení nalézacího soudu.
Odvolací i dovolací soud se uvedenými námitkami zabývaly a vypořádaly se s nimi. Krajský soud v Českých Budějovicích uvedl, že věcná příslušnost byla po rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v souladu s §104a odst. 7 o. s. ř. pro účastníky řízení závazná. Krajský soud vyjádřil souhlas se závěrem o nekonkrétnosti požadavku na zaplacení "jistiny ve výši 2 597 450 Kč snížené o plnění vynaložené žalovanou, které je dále na základě znaleckého posudku žalobkyní řádně účelně využitelné při provozu kotelny a ohřevu TUV..."; Nejvyšší soud pak poukázal na svou publikovanou judikaturu k požadavku na určitost žalobního petitu. Poučení stěžovatelky soudem prvního stupně považuje Ústavní soud ve shodě se závěry obecných soudů za dostatečné a srozumitelné. Z podání stěžovatelky je patrné, že rozuměla tomu, co jí nalézací soud výzvou ukládá; neučinila však jakýkoliv pokus na výzvu okresního soudu reagovat.
Jakkoliv se stěžovatelka domáhá výhradně zrušení rozhodnutí dovolacího soudu, její ústavní stížnost rekapituluje průběh řízení a není z ní patrné nic, z čeho by protiústavnost postupu Nejvyššího soudu mohla být odvozena. Nejvyšší soud i soudy nižší reagovaly na podněty, řádně se jimi zabývaly a vypořádaly se s nimi. Jejich postupem nedošlo, a ani dojít nemohlo, k jakémukoliv zkrácení stěžovatelky v jejich základních právech; proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.
Podle ustanovení §43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu