ECLI:CZ:US:2016:4.US.3862.15.1
sp. zn. IV. ÚS 3862/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Le Thi Lieu, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 5 ve věci sp. zn. 28 C 143/2015, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu bylo dne 31. 12. 2015 doručeno podání, kterým se stěžovatel domáhá vydání nálezu, v němž by Ústavní soud vyslovil, že postupem orgánu veřejné moci - přidělením věci projednávané u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 143/2015 podle rozvrhu práce specializovanému senátu 28 C - bylo porušeno jeho základní právo na zákonného soudce zaručené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V návaznosti na to stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud jmenovanému soudu přikázal jednak změnit rozvrh práce "tak, aby účastníci řízení měli v případě mylného zápisu věci možnost uplatňovat základní právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny", a dále rozdělit všechny žaloby, které napadly na soud dne 19. 5. 2015 a byly přiděleny senátu 28 C (včetně věci stěžovatele projednávané pod sp. zn. 28 C 144/2015), mezi jednotlivé občanskoprávní senáty podle rozvrhu práce. Současně stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud zakázal jmenovanému soudu pokračovat v porušování základního práva stěžovatele na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud však dospěl k závěru, že v projednávaném případě tomu tak není a z tohoto důvodu ani nevyzýval zástupce stěžovatele, aby doložil plnou moc k podání ústavní stížnosti, neboť tento krok by nic nezměnil na způsobu, jakým o návrhu rozhodne a vedl by toliko k průtahům v řízení.
Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ústavní stížnost je přípustná teprve tehdy, pokud stěžovatel již vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V projednávaném případě však stížnost směřuje proti postupu soudu v dosud neskončeném řízení a stěžovatel tak může uplatnit námitky (údajně) nezákonně určeného soudce v odvolacím řízení.
V současné procesní situaci byl tedy návrh Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to ostatně vyplývá i z jeho rozhodovací praxe (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3864/15 ze dne 14. 1. 2016, sp. IV. ÚS 3863/15 ze dne 3. 2. 2016 či sp. zn. IV. ÚS 3865/15 ze dne 24. 2. 2016 vydaná ve skutkově i právně totožné věci).
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, Ústavní soud nemohl vyhovět návrhu stěžovatele na přiznání náhrady nákladů zastoupení (§83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. března 2016
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj