ECLI:CZ:US:2016:4.US.3944.16.1
sp. zn. IV. ÚS 3944/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti P. S., zastoupeného JUDr. Tomášem Tintěrou, Ph.D., advokátem se sídlem v Letovicích, P. Františka Krchňáka 256/27, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2016, č. j. 37 Co 250/2016-89, a rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 31. 5. 2016, č. j. P 231/2011-63, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Blansku zamítl rozsudkem ze dne 31. 5. 2016, č. j. P 231/2011-63, návrh stěžovatele (otce) na snížení výživného pro jeho dvě nezletilé děti i návrh matky na zvýšení výživného, které bylo naposledy stanoveno ve výši 3 500 Kč a 3 000 Kč měsíčně. Soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že oba návrhy jsou nedůvodné, neboť stěžovatel se vzdal bez důležitého důvodu výdělečné činnosti, choval se neodpovědně, neplnil-li své povinnosti vyplývající ze zákona o živnostenském podnikání, což se odrazilo následně na jeho ekonomické situaci.
Krajský soud v Brně potvrdil rozhodnutí nalézacího soudu rozsudkem ze dne 13. 9. 2016, č. j. 37 Co 250/2016-89, s odůvodněním, že nepříznivá situace stěžovatele je zapříčiněna ve značné míře jeho nezodpovědným přístupem k podnikání a podstoupením nepřiměřených rizik (hazardní hry), v čemž lze spatřovat vzdání se výdělku ve smyslu §913 odst. 2 o. z. Zachovaná výše výživného odpovídá podle odvolacího soudu odůvodněným potřebám nezletilých dětí, jakož i schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům stěžovatele.
Proti výše uvedeným rozhodnutím se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 29. 11. 2016 a navrhuje jejich zrušení. Namítá zásah do práva na důstojnost podle článku 10 odst. 1, práva vlastnit majetek podle čl. 11. odst. 1 a do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; dále namítá porušení principů právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy. Tvrdí, že je zasahováno do jeho lidské důstojnosti, jelikož bylo soudy určeno nepřiměřeně vysoké výživné, které není schopen řádně platit, za což je trestně stíhaný. Podle stěžovatele jsou rozhodnutí nedostatečně odůvodněna, právní závěry jsou v rozporu se skutkovými zjištěními - navíc v řízení nebyla respektována kogentní norma hmotného práva (§913 odst. 1 o. z.).
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); stížnost rovněž není nepřípustná.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Stěžovatel ve své stížnosti správně uvádí, že Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) a není obecným soudem dalšího stupně. V napadených rozhodnutích ovšem nelze spatřovat porušení žádného ústavně chráněného práva, které by mělo vést ke kasačnímu nálezu. Stěžovatelova argumentace ohledně porušení kogentní normy hmotného práva není přiléhavá, jelikož zásah do základního práva způsobuje až svévolný extrémní rozpor s dikcí zákona - k ničemu takovému ovšem nedošlo. Soudy věc náležitě uvážily a dospěly k závěru, že vzhledem ke všem okolnostem případu je výše výživného stanovena v souladu s potřebami nezletilých dětí a schopnostmi, možnostmi a majetkovými poměry stěžovatele. Všem aspektům v odůvodnění věnovaly pozornost a přihlédly k zaviněné ztrátě příjmů na straně stěžovatele podle §913 odst. 2 o. z. Nelze především pominout, že stěžovatel odmítl nabízené zaměstnání, které by jeho majetkové poměry nepochybně zlepšilo a že ani záliba v hrách na automatech jeho ekonomické situaci neprospěla.
Poukazuje-li stěžovatel na porušení své důstojnosti, je jeho námitka nemístná už vzhledem k tomu, jakým způsobem se chová vůči svým nezletilým dětem, s nimiž se nestýká a přispívá na jejich výživu částkou, která nedosahuje ani poloviny stanovené výše; mohly by to být naopak jeho děti, kdo by mohl mít pocit zásahu do lidské důstojnosti, neboť se jim nedostává potřebného materiálního zajištění. Trestněprávní důsledky neodpovědného počínání jdou k tíži stěžovatele a nepředstavují zásah do jeho základních práv.
Rovněž není možné učinit závěr o nedostatečném odůvodnění napadených rozhodnutí. Obecné soudy jasně, srozumitelně a logicky uvedly důvody, na základě jakých úvah návrhy na úpravu výše výživného zamítly, a při rozhodování nepřekročily ústavně právní rámec své činnosti.
Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími bylo porušeno některé z ústavně zaručených práv; proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu