ECLI:CZ:US:2016:4.US.432.16.1
sp. zn. IV. ÚS 432/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti J. S., zastoupeného Mgr. Danielem Keprtou, advokátem se sídlem v Ostravě, Dlouhá 6, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2015, č. j. 4 Tdo 1352/2015-17, Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. května 2015, č. j. 5 To 145/2015-365, a proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. března 2015, č. j. 6 T 24/2015-342, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odstavci 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví a byl odsouzen i za pokus přečinu krádeže, z něhož byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. srpna 2014, č. j. 10 T 75/2013-142, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, podmíněně odloženému na zkušební dobu dvou let; současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě. Odvolání proti rozsudku citovaným usnesením Krajský soud v Ostravě zamítl, následné dovolání Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že z důvodu pochybnosti orgánů činných v trestním řízení, zda je schopen chápat smysl trestního řízení, mu byl opatřením soudu ustanoven obhájce. Následně soud na základě znaleckého posudku konstatoval, že stěžovatel netrpí forenzně významnou duševní poruchou a opatření zrušil. Stěžovatel s takovým závěrem nesouhlasí a odvolává se na předchozí znalecké posudky z let 2008 a 2014 v jiných svých trestních věcech, v nichž mu byla duševní porucha diagnostikována; zrušením opatření soud pochybil a porušil základní práva stěžovatele. Dále stěžovatel uvedl, že se trestného jednání nedopustil a soudy nedostatečně zjistily skutkový stav, protože některé důkazy neprovedly - proto navrhl zrušit napadená rozhodnutí.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, spisu ve Frýdku-Místku vedeného pod sp. zn. 6 T 24/2015 a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti není další instancí v systému všeobecného soudnictví, a proto ve vztahu k postupu orgánů činných v trestním řízení reaguje pouze na taková pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, která musí u stěžovatele vyvolávat reálné negativní dopady na jeho ústavně zaručená základní práva nebo svobody, nebo je alespoň ohrožovat. Ne každý pro stěžovatele nepříznivý postup totiž vede k zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod; proto se Ústavní soud zabýval pouze otázkou, zda napadenými rozhodnutími soudů došlo k porušení stěžovatelova základního práva na spravedlivý proces, což však neshledal.
Ústavně právní argumentace stěžovatele se zúžila na její pouhé konstatování. Stěžovatel dovozuje porušení svých zaručených práv z toho, že soud dospěl k závěru, že nutná obhajoba není v jeho případě důvodná. Jak vyplývá z posudku (č. l. 241 - 254), znalec se s předchozími znaleckými posudky (č. l. 209-219 a č. l. 220 - 230) seznámil, s informacemi z nich pracoval a na základě vlastního pozorování stěžovatele neshledal dříve tvrzené důvody, které by mohly stěžovatele znevýhodňovat v chápání účelu trestního řízení.
Jestliže orgány činné v trestním řízení původně z procesní opatrnosti dospěly k závěru o nutné obhajobě stěžovatele s ohledem na předchozí znalecká zkoumání a nechaly provést nové posouzení stěžovatele s ohledem na aktuální situaci, postupovaly správně. Jak je dále ze spisu patrné, právě znalecký posudek z roku 2008 vedl soud v tehdejší věci k závěru, že stěžovatel nebyl shledán trestně odpovědným za stíhané jednání - je tedy zjevné, že i nyní by stěžovatel rád docílil takového výsledku.
Ústavní soud však neshledal nesprávnost postupu obecného soudu, který opatřením ze dne 14. ledna 2015, sp. zn. 0 Nt 1014/2015 (č. l. 282), předchozí ustanovení obhájkyně zrušil (§39 odstavce 1 ve spojení s §36 odstavce 2 trestního řádu). Řízení ve věci samé se stěžovatel nezúčastnil, ač byl řádně obeslán, i přesto podal srozumitelné a kvalifikované opravné prostředky a soudy všech stupňů se jeho věcí důkladně zabývaly. Dospěly přitom k jednoznačnému závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu, což řádně v napadených rozhodnutích odůvodnily. Za dané situace Ústavní soud tvrzené porušení práva zakotveného v čl. 36 Listiny neshledal.
Podle ustanovení §43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. srpna 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu