ECLI:CZ:US:2016:4.US.655.16.1
sp. zn. IV. ÚS 655/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Sládečkem ve věci ústavní stížnosti Ing. Martina Bíny, zastoupeného Mgr. Lukášem Trefilem, advokátem se sídlem Svitavy, nám. Míru 142/88, proti usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 13. 11. 2014 č. j. 5 Nc 3745/2009-183 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. 11. 2015 č. j. 18 Co 562/2015-202, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 38 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Okresního soudu ve Svitavách, kterým byl opraven výrok II usnesení téhož soudu ze dne 7. 11. 2013 č. j. 5Nc 3745/2009-180 a rovněž zrušení uvedeného usnesení krajského soudu, kterým bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.
Vzhledem k tomu, že obsah ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před civilními soudy je stěžovateli i Ústavnímu soudu znám, není třeba jej podrobněji rekapitulovat.
Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, a proto ji odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost má tedy charakter krajního prostředku ochrany práv a lze ji (účinně) uplatnit až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.
Ústavní soud z veřejně dostupné aplikace Infosoud publikované na portálu justice.cz zjistil, že stěžovatel podal proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí krajského soudu dne 10. 5. 2016 žalobu pro zmatečnost. Tuto informaci rovněž ověřil telefonickým dotazem přímo v kanceláři senátu 18 C Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích. Je zřejmé, že stěžovatel za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně jeho práv poskytuje, považoval žalobu pro zmatečnost a práva podat tento mimořádný opravný prostředek také využil. O žalobě pro zmatečnost dosud nebylo rozhodnuto.
Za dané situace je nutné považovat ústavní stížnost za "předčasnou", resp. za nepřípustnou ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. též usnesení sp. zn. IV. ÚS 1185/16 a I. ÚS 1381/16).
Na základě výše uvedeného byl návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnut.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. září 2016
JUDr. Vladimír Sládeček v. r.
soudce zpravodaj