infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15.11.2016, sp. zn. IV. ÚS 872/16 [ usnesení / MUSIL / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2016:4.US.872.16.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2016:4.US.872.16.1
sp. zn. IV. ÚS 872/16 Usnesení Ústavní soud rozhodl dne 15. listopadu 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. P., zastoupeného Mgr. Lubošem Kučírkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Buzulucká 678/6, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2016 č. j. 4 Ads 283/2015, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2015 č. j. 4 Ad 34/2013-59 a proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 4. 2013 č. j. X., spojené s návrhem na zrušení ustanovení §41 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze, a České správy sociálního zabezpečení, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení §41 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, se odmítají. Odůvodnění: I. V ústavní stížnosti ze dne 15. 3. 2016 a doplněné dne 16. 5. 2016, Valentýn Plzák (dále jen "žalobce" případně "stěžovatel") navrhl, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná v řízení o změnu výše invalidního důchodu. Společně s ústavní stížností stěžovatel podal návrh na zrušení ustanovení §41 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. II. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Žalobce je poživatelem invalidního důchodu II. stupně ve výši 5 268 Kč měsíčně. Žádostí ze dne 10. 2. 2007 požádal o zvýšení tohoto důchodu na úroveň minimální mzdy. Svoji žádost odůvodňoval právem na přiměřené hmotné zabezpečení s odkazem na Listinu základních práv a svobod, a skutečnost, že mu byl invalidní důchod přiznán v mladém věku, takže se u něj nemohl projevit princip zásluhovosti. Dne 12. 2. 2013 rozhodnutím č. j. X. Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen "žalovaná") žádost žalobce o zvýšení invalidního důchodu na úroveň minimální mzdy zamítla. Dne 30. 4. 2013 rozhodnutím č. j. X./315-OL žalovaná zamítla námitky stěžovatele a své zamítavé rozhodnutí ze dne 12. 2. 2013 č. j. X. potvrdila. Žalovaná podrobně odkázala na ustanovení zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, podle kterého bylo při výpočtu invalidního důchodu v případě žalobce postupováno. Dne 22. 10. 2015 rozsudkem č. j. 4 Ad 34/2013-59 Městský soud v Praze (dále jen "správní soud") žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 4. 2013 č. j. X./315-OL zamítl. Správní soud se zcela ztotožnil se stanoviskem žalované v odůvodnění rozhodnutí o námitkách ze dne 30. 4. 2013, včetně výpočtu důchodu, a uvedl, že žalobce v žalobě ani nenamítal, že by výpočet provedený podle jednotlivých ustanovení zákona č. 155/1995 Sb. byl proveden nesprávně. Správní soud poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 8/07 (N 61/56 SbNU 653; 135/2010 Sb.), kde byla hodnocena přiměřenost sociálního systému, a uvedl, že ani v tomto případě nelze zpochybňovat ustanovení §41 zákona o důchodovém pojištění. Odkázal na hodnocení přiměřenosti sociálního systému Ústavním soudem v jeho nálezu ze dne 23. 3. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 8/07 (N 61/56 SbNU 653; 135/2010 Sb.) a vyjádřil přesvědčení, že citované ustanovení není rozporné s Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") ani Ústavou České republiky. Dne 3. 3. 2016 rozsudkem č. j. 4 Ads 283/2015 Nejvyšší správní soud (dále jen "kasační soud") kasační stížnost žalobce proti rozsudku správního soudu ze dne 22. 10. 2015 č. j. 4 Ad 34/2013-59 jako nedůvodnou zamítl. Nepřisvědčil kasační námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, stejně jako dalším kasačním námitkám, a závěry správního soudu shledal zákonnými. III. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil porušení čl. 26 odst. 3, čl. 30 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 28 odst. 1 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, publikované pod č. 10/2010 Sb.m.s. Podle stěžovatele výše jeho invalidního důchodu stanovená podle §41 zákona o důchodovém pojištění je natolik nízká, že bez dalšího porušuje čl. 30 odst. 1 Listiny, neboť nepokryje ani jeho základní životní potřeby, a "nemůže obstát ani při aplikaci čl. 26 odst. 3 Listiny." Z téhož důvodu stěžovatel dovodil rozpor §41 zákona o důchodovém pojištění s článkem 28 odst. 1 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, vyhlášené pod č. 10/2010 Sb.m.s., a polemizoval se závěrem kasačního soudu o nemožnosti přímé aplikace citované úmluvy na věc stěžovatele. Stěžovatel poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 1/08 (N 91/49 SbNU 273; 251/2008 Sb.) a tvrdil, že ustanovením §41 zákona o důchodovém pojištění "dochází k zásahu do pevného jádra sociálního práva, jakým je nárok na invalidní důchod, tím, že daným ustanovením není náležitě naplněna míra předvídatelného zabezpečení v ústavněprávní rovině, příp. závazné mezinárodní smlouvě, přičemž princip zásluhovosti není náležitě korigován." IV. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. V. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Podstatou ústavní stížnosti byl nesouhlas stěžovatele s výší jeho invalidního důchodu vypočteného podle ustanovení §41 zákona o důchodovém pojištění, kterou považuje za nedostatečnou, přičemž citované ustanovení považuje za rozporné s ústavně zaručenými základními právy dle čl. 26 odst. 3, čl. 30 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny. Orgány důchodového pojištění, správní soud i kasační soud byly toho názoru, že invalidní důchod byl stěžovateli stanoven v souladu se zákonem (což stěžovatel nepopíral) a podle ústavně souladných právních předpisů. Za dané procesní situace by Ústavní soud mohl vyhovět petitu ústavní stížnosti jen za podmínky, že by orgány veřejné moci aplikované ustanovení §41 zákona o důchodovém zabezpečení shledal protiústavním, k čemuž ovšem v projednávaném případě neshledal důvody. Ústavní soud především připomíná, že stěžovatelem citované články 26 odst. 3 a 30 odst. 1 Listiny nestanoví jakoukoliv konkrétní výši hmotného zabezpečení při nezpůsobilosti k práci, a v tomto směru, stejně jako čl. 41 odst. 1 Listiny, odkazují na podústavní, tj. zákonnou úpravu, stanovící meze, v jejichž rámci se lze práv uvedených v citovaných článcích domáhat. Zákonná úprava sociálních práv musí respektovat požadavek plynoucí z čl. 4 odst. 4 Listiny, tudíž musí šetřit a respektovat jejich podstatu a smysl, jinak řečeno nesmí vést k jejich "vyprázdnění." Ústavní soud je ve shodě s orgány veřejné moci, jejichž rozhodnutí byla ústavní stížností napadena, že platná právní úprava důchodového pojištění pro případ stáří, invalidity a úmrtí živitele, je pouze jedním z prvků celého systému sociálního zabezpečení, z čehož plyne, že ustanovení §41 zákona o důchodovém pojištění nelze posuzovat izolovaně, natož z něj samotného dovozovat stěžovatelem tvrzenou protiústavnost. Stěžovatel však další argumenty pro závěr o protiústavnosti napadeného ustanovení neuvedl a neshledal je ani Ústavní soud. K tvrzení stěžovatele o porušení čl. 28 odst. 1 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením Ústavní soud uvádí, že toto ustanovení zavazuje členské státy úmluvy, a nelze z něj dovodit jakékoliv veřejné subjektivní základní právo stěžovatele na konkrétní výši invalidního důchodu. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a), a návrh s ní spojený podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. listopadu 2016 Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2016:4.US.872.16.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 872/16
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 15. 11. 2016
Datum vyhlášení  
Datum podání 15. 3. 2016
Datum zpřístupnění 8. 12. 2016
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NSS
SOUD - MS Praha
ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ
Soudce zpravodaj Musil Jan
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí správní
zákon; 155/1995 Sb.; o důchodovém pojištění; §41
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 26 odst.3, čl. 30 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 155/1995 Sb., §41
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na hmotné zajištění / zabezpečení státem
Věcný rejstřík důchod/invalidní
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-872-16_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 95103
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-12-21