ECLI:CZ:US:2016:Pl.US.20.15.1
sp. zn. Pl. ÚS 20/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského, soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Radovana Suchánka, Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti České republiky - Okresního soudu Brno-venkov, jednajícího Mgr. Petrem Jirsou, předsedou soudu, zastoupené Mgr. Jaroslavem Mišingerem, advokátem se sídlem v Brně, Minská 3173/38, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2014 č. j. 21 Cdo 1440/2014-456, pokud jde o část výroku, že rozsudek krajského soudu se mění tak, že žalované bylo uloženo zaplacení částky 35 100 Kč s ohledem na použití násobku 3 podle §3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, o návrhu Mgr. Jindřicha Maříka, zastoupeného Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem se sídlem Laubova 8, Praha 3, na přistoupení vedlejšího účastníka do řízení o ústavní stížnosti, takto:
Mgr. Jindřichu Maříkovi se nepřiznává postavení vedlejšího účastníka řízení.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 24. 11. 2015 požádal navrhovatel Ústavní soud, aby mu podle §76 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přiznal postavení vedlejšího účastníka řízení na straně soudkyně Okresního soudu Brno-venkov, tedy žalobkyně v původním řízení s tím, že má na výsledku řízení právní zájem. Ten odůvodňoval tím, že jako soudce podal na svého zaměstnavatele, Českou republiku - Okresní soud v Berouně, žalobu o zaplacení rozdílu mezi skutečně vyplacenou mzdou a náhradou výdajů a mzdou a náhradou výdajů, která mu měla být podle zákona č. 425/2010 Sb. a zákona č. 236/1995 Sb. za roky 2011 a 2012 vyplacena. Tato žaloba je vedena u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 18 C 123/2014.
Navrhovatel tvrdí, že předmětem sporu v řízení vedeném Okresním soudem v Berouně je stejná právní otázka, jakou bude řešit Ústavní soud v řízení vedeném pod sp. zn. Pl. ÚS 20/15, a tedy má právní zájem na výsledku řízení.
Ústavní soud neshledal pro vyhovění návrhu důvod. Podle §28 odst. 2 zákona o Ústavním soudu jsou vedlejšími účastníky řízení ti, kterým toto postavení tento zákon přiznává, pokud se tohoto postavení nevzdají. Ustanovení §76 odst. 2 věta první zákona o Ústavním soudu stanovuje, že vedlejšími účastníky jsou ostatní účastníci předchozího řízení, z něhož stížností napadené rozhodnutí vzešlo, a podle ustanovení §76 odst. 3 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud přiznat postavení vedlejšího účastníka i jiným osobám, které prokáží právní zájem na výsledku řízení.
Navrhovatel naplnění podmínky "právního zájmu na výsledku řízení" ve své žádosti odůvodnil v podstatě jen tím, že Ústavní soud posuzuje právní otázky, které budou příslušné orgány nuceny řešit i v jeho věci. Z toho je ale patrno, že "výsledek řízení" v nyní posuzované věci nemá - jako takový - pro navrhovatele význam; podstatné pro něj je (pouze) to, jaký právní názor Ústavní soud zaujme, aby jím eventuálně mohl argumentovat ve své dosud neskončené právní věci (srov. obdobně sp. zn. III. ÚS 449/06). Možnost takovéto argumentace však není nijak podmíněna okolností, zda navrhovatel byl vedlejším účastníkem v nyní projednávané věci. Ustanovení §73 odst. 3 zákona o Ústavním soudu nelze vykládat natolik extenzivním způsobem, aby ve svém důsledku obecně umožňovalo vedlejší účastenství v řízení o ústavních stížnostech všech účastníků řízení u ostatních soudů v jakýchkoliv dosud neskončených sporech se srovnatelným předmětem řízení.
Ústavní soud tak dospěl k závěru, že navrhovatel neprokázal právní zájem na výsledku řízení, tj. že by rozhodnutí Ústavního soudu mohlo mít konkrétní dopady do jeho práv (právních poměrů).
Na základě výše uvedeného Ústavní soud podle ustanovení §76 odst. 3 ve spojení s ustanovením §54 odst. 1 zákona o Ústavním soudu rozhodl, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. února 2016
Pavel Rychetský
předseda Ústavního soudu