ECLI:CZ:US:2017:1.US.1049.16.1
sp. zn. I. ÚS 1049/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti J. H. a J. Z., zastoupených JUDr. Radkou Konárovou, advokátkou se sídlem Mírová 533, 441 01 Podbořany, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 13 Co 48/2016-423 ze dne 25. 1. 2016 a usnesení Okresního soudu v Teplicích č. j. 15 P 14/2012-375 ze dne 22. 12. 2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 30. 3. 2016 došel Ústavnímu soudu návrh směřující proti v záhlaví označeným soudním rozhodnutím. Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda návrh na zahájení řízení splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jeho věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že návrh je nepřípustný.
Napadenými rozhodnutími bylo rozhodnuto o předběžném opatření dle §452 odst. 1 a 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též "z. ř. s."). V mezidobí od vydání předběžného opatření (a jeho potvrzení krajským soudem) byl ve věci samé vydán rozsudek č. j. 15 P 14/2012-814 ze dne 23. 9. 2016, kterým bylo mimo jiné rozhodnuto o svěření nezletilých dětí do společné pěstounské péče. O tom stěžovatelé zpravili Ústavní soud prostřednictvím své právní zástupkyně a předložili kopii tohoto rozsudku nalézacího soudu.
Podle ustanovení §459 odst. 2 z. ř. s. platí, že bylo-li před uplynutím doby, na niž je trvání předběžného opatření ze zákona omezeno, zahájeno řízení ve věci samé, pak trvá do doby, než se stane vykonatelným rozhodnutí ve věci samé, nebo rozhodnutí, kterým bylo předběžné opatření zrušeno. Ačkoli bylo proti zmíněnému rozsudku Okresního soudu v Teplicích podáno odvolání, nemění to nic na skutečnosti, že výroky o svěření nezletilých dětí do společné pěstounské péče (pod body I. - IV.) jsou předběžně vykonatelné (§473 písm. b/ z. ř. s.). V důsledku jejich vykonatelnosti tak došlo k zániku předběžného opatření nařízeného napadenými soudními rozhodnutími. Za této situace ovšem Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutím, která již nevyvolávají žádné právní účinky. V případech, kdy předběžné opatření bylo zrušeno nebo zaniklo (skončilo jeho trvání), Ústavní soud judikuje, že zanikla povinnost uložená stěžovateli napadeným usnesením o předběžném opatření, čímž odpadá samotný předmět řízení před Ústavním soudem (z poslední doby srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 198/16 ze dne 15. 9. 2016, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Ústavní soud tedy, aniž se mohl zabývat meritem věci, musil ústavní stížnost odmítnout za přiměřeného použití §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 5. dubna 2017
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj