ECLI:CZ:US:2017:1.US.1352.17.1
sp. zn. I. ÚS 1352/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o návrhu na vyloučení soudce Tomáše Lichovníka z rozhodování o ústavní stížnosti stěžovatelky L. V., zastoupené Mgr. Bohuslavou Bartheldyovou, advokátkou, se sídlem Ponávka 185/2, Brno, takto:
Soudce Tomáš Lichovník není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 1352/17.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka podala dne 2. 7. 2017 námitku podjatosti proti soudci Tomáši Lichovníkovi jako členu I. senátu rozhodujícího o její ústavní stížnosti, vedené pod sp. zn. I. ÚS 1352/17, s odůvodněním, že Tomáš Lichovník má vztah ke Krajskému soudu v Brně, kde dříve působil a proti jehož rozsudku její ústavní stížnost mj. směřuje, jakož i k OSPODu, kde působí též jako lektor pro pracovníky sociálně právní ochrany dětí.
2. Přípisem ze dne 19. 7. 2017 oznámil Tomáš Lichovník předsedkyni I. senátu, že se vůči stěžovatelce necítí být podjatým, jelikož se s ní osobně nesetkal a skutečnosti z jeho životopisu - výkon funkce na Krajském soudě v Brně a přednášková činnost pro pracovníky OSPOD - nemohou mít vliv na jeho nestrannost v rozhodování jako ústavního soudce.
3. Podle ustanovení §36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
4. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení §36 zákona o Ústavním soudu představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [srov. čl. 38 odst. 1, dále i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva")].
5. Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práva na spravedlivý proces, které je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Nestrannost soudce je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska, přičemž subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní naproti tomu o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.
6. Funkce ústavního soudce má zvláštní povahu, v rámci které jsou na osobu soudce kladeny vysoké nároky a jsou mu stanovena přesná práva a povinnosti. Řečené se promítá na ústavní úrovni především v ustanovení čl. 84 Ústavy České republiky a na úrovni zákonné v od něj odvozeném ustanovení §4 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu, které stanovuje neslučitelnost funkce ústavního soudce s jinou placenou funkcí nebo jinou výdělečnou činností, s výjimkou správy vlastního majetku, činnosti vědecké, pedagogické, literární a umělecké. Na ústavní soudce jsou nadto kladeny značné nároky, jednak v podobě věkové hranice, jednak v podobě požadovaného vzdělání, bezúhonnosti a odborné způsobilosti.
7. Za nastíněných podmínek není možné u ústavního soudce předpokládat absenci jakýchkoli profesních vztahů, jelikož je zřejmé, že v rámci svého profesního působení před i během výkonu funkce se setkával a setkává s různými institucemi a osobami, jejichž činnost obecně měla či má určitou vazbu k agendě Ústavního soudu, na rozhodování o níž se podílí. Samotná existence takového vztahu bez dalšího však není způsobilá založit u osoby soudce podjatost - v opačném případě by totiž mohlo docházet k nadměrným překážkám v rozhodovací činnosti ústavních soudců a plnění jejich dalších povinností. Při posuzování nestrannosti osoby soudce je proto vždy třeba vycházet z předpokladu, že se jedná o profesionála schopného oddělit svůj profesní život od činnosti rozhodovací. Podjatost lze u soudce shledat teprve v případě, kdy je skutečně dán osobní vztah soudce k projednávané věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům.
8. Na základě výše uvedené argumentace proto II. senát Ústavního soudu, určený podle ustanovení §10 Rozvrhu práce Ústavního soudu na období od 1. ledna 2017 pro rozhodnutí o vyloučení soudce I. senátu ve smyslu ustanovení §38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, dospěl k závěru, že v daném případě neexistuje důvod podle ustanovení §36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu k vyloučení soudce Tomáše Lichovníka z projednání a rozhodování věci sp. zn. I. ÚS 1352/17 pro absenci jeho předchozího profesního vztahu ke stěžovatelce.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. srpna 2017
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu