ECLI:CZ:US:2017:1.US.1867.17.1
sp. zn. I. ÚS 1867/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti společnosti Electra Tours s. r. o., Vodičkova 736/17, Praha 1, právně zastoupené Mgr. Luďkem Voigtem, advokátem se sídlem Bělohorská 163/185, Praha 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017 č. j. 33 Cdo 1055/2017-89, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2016 č. j. 29 Co 220/2016-70 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 4. 2016 č. j. 27 C 12/2015-37, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 16. 6. 2017 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Ústavní stížností napadeným rozsudkem soudu prvního stupně byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 26.985 Kč s příslušenstvím a na nákladech řízení jeho právnímu zástupci částku 20.351 Kč. Nalézací soud tak vyhověl žalobě, kterou se vedlejší účastník domáhal zaplacení uvedené částky, a to dílem coby slevu z ceny zájezdu zakoupeného u stěžovatelky ve výši 1/4 z částky 35.980 Kč (tj. částky 8.995 Kč), dílem coby kompenzace nemajetkové újmy za narušení dovolené, již vyčíslil na polovinu ceny zájezdu, tj. na částku 17.990 Kč. Důvodem pro podání žaloby byla především kvalita zajištěného ubytování, neboť stěžovateli byl přidělen pokoj s výhledem na smetiště a do pracovního dvora, s nefunkčním osvětlením, nekrytou instalací elektrických rozvodů a probíjejícími elektrickými zásuvkami, s plísní jak na pokoji, tak na sociálním zařízení, se zapáchajícím skladem lůžkovin a se stékající dešťovou vodou do postele. Žalobce vady na místě reklamoval, načež mu byl poskytnut nadstandardní pokoj. Nicméně v pokoji zatíženém vadami strávil tři noci.
K odvolání stěžovatelky změnil Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl co do částky 8.995 Kč. Ve zbytku byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Odvolací soud přitom vyšel z úvahy, že žalobce strávil v podmínkách nedůstojného ubytování maximálně 3x12 hodin v prvých třech dnech pobytu, že ve zbývajícím čase využíval jinak odpovídající služby hotelu včetně stravování a plážových služeb, a že proto odpovídající kompenzaci ve vztahu k míře možného a opodstatněného nenaplněného očekávání lze považovat částku 8.995 Kč, tj. 1/4 zaplacené ceny zájezdu.
Nejvyšší soud podané dovolání odmítl, neboť stěžovatelka nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Stěžovatelka je toho názoru, že napadená rozhodnutí obecných soudů nejsou předvídatelná a jsou v rozporu s principem právní jistoty. Některé provedené důkazy nebyly v odůvodnění rozsudků zmíněny. Hodnocení zájezdu je postaveno na subjektivním pocitu, který závisí na osobnostní charakteristice jednotlivce. Obecné soudy vycházely při určení slevy z celkové ceny zájezdu, bez přihlédnutí k tomu, že reklamovaná vada zájezdu se týkala pouze části služeb sjednaných Smlouvou o zájezdu. Obecné soudy skutkový stav nezjistily úplně. Tím mělo dojít k porušení práva na spravedlivý proces, jež je stěžovatelce garantovaný čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
III.
Ústavní stížnost je ve vztahu k napadenému usnesení Nejvyššího soudu zjevně neopodstatněná a ve vztahu k napadeným rozsudkům Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 nepřípustná.
V projednávaném případu vyšel Ústavní soud z toho, že dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze bylo Nejvyšším soudem odmítnuto, neboť stěžovatelka řádně nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti. To má důsledky pro posouzení přípustnosti ústavní stížnosti proti rozsudkům Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, neboť v takovém případě je třeba na dovolání pohlížet, jako by nebylo podáno vůbec. To pak činí ústavní stížnost proti rozsudkům městského a obvodního soudu, jež předcházela podání dovolání, nepřípustnou pro nevyčerpání opravného prostředku řádným způsobem (viz blíže usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016 sp. zn. III. ÚS 200/16).
Dovolání stěžovatelky nepředstavuje efektivní vyčerpání procesního prostředku k ochraně jejího práva (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Požadavek vyčerpat procesní prostředek není splněn již tím, že řízení o něm bylo zahájeno, ale zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které na tomto základě otevřené řízení skýtá, což v prvé řadě předpokládá, aby dovolání obsahovalo řádnou argumentaci ve vztahu k jeho přípustnosti, což se v daném případě nestalo. Podání vadného dovolání též nelze postavit na roveň situaci popsané v §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, tj. že mimořádný opravný prostředek byl odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na uvážení orgánu, který o něm rozhoduje, neboť stěžovatel svým nesprávným postupem neumožnil dovolacímu soudu zvažovat přípustnost dovolání. Z těchto důvodů nemohlo dojít napadeným usnesením Nejvyššího soudu k zásahu do stěžovatelčiných základních práv.
Ústavní soud uzavírá, že stěžovatelka ve svém dovolání dostatečně určitě nevymezila předpoklady přípustnosti svého dovolání; Nejvyšší soud proto neporušil ústavně zaručená práva stěžovatelky, odmítl-li dovolání jako nepřípustné.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v části směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu] a v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu jako návrh zjevně neopodstatněný [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu