ECLI:CZ:US:2017:1.US.2160.17.1
sp. zn. I. ÚS 2160/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti L. H., zastoupeného Mgr. Vojtěchem Lažanským, advokátem se sídlem Na Příkopě 1047/17, 110 00 Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 5 Tdo 393/2017-32 ze dne 12. 4. 2017 a usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 11 To 413/2016-2293 ze dne 31. 10. 2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho práv garantovaných čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu Praha-východ č. j. 16 T 51/2016-2244 ze dne 14. 7. 2016 uznán vinným ze spáchání pokračujícího zločinu padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 alinea 1 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem podvodu podle §209 odst. 1 trestního zákoníku, kterých se měl dopustit ve zkratce tím, že minimálně od prosince 2013 do 7. 12. 2014 vyrobil minimálně 124 padělaných bankovek s úmyslem udat je jako pravé, a získat tak neoprávněně finanční prospěch. Bankovky udával částečně nezjištěným způsobem a částečně jako řidič vozidla taxislužby. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let a byl mu uložen také trest propadnutí věci.
Ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Praze bylo stěžovatelovo odvolání zamítnuto, Nejvyšší soud pak stěžovatelovo dovolání ústavní stížností napadeným usnesením odmítl.
Stěžovatel následně podal ústavní stížnost, v níž zejména zpochybňuje skutková zjištění soudů. Tvrdí, že padělky vyráběl až od 27. 10. 2014, kdy si pro tyto účely pořídil tiskárnu, přičemž vyrobil padělky v hodnotě cca 10 000 Kč. V tomto směru stěžovatel argumentuje, že soudu předložil originál pokladní účtenky ke koupi tiskárny, kterou znalec označil jako tiskárnu, na níž měla být valná většina zadržených padělků vyrobena. Soudy se s touto skutečností vypořádaly dle stěžovatele zcela nedostatečně a zamítly i návrh na vypracování znaleckého posudku.
V souvislosti s údajně chybně zjištěným skutkovým stavem stěžovatel brojí i proti rozhodnutí o výši trestu, poněvadž nalézací soud odůvodnil trest nad spodní hranicí trestní sazby rozsahem spáchané činnosti. Kdyby byl rozsah trestné činnosti posouzen správně, mohl být stěžovateli uložen trest na samé spodní hranici trestní sazby, což by umožnilo i jeho podmíněné odložení.
Konečně stěžovatel brojí i proti postupu Nejvyššího soudu, který se údajně dovoláním věcně nezabýval, čímž stěžovateli odepřel přístup k soudu.
Ústavní soud došel k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že jeho pravomoc zasahovat do trestního řízení je striktně omezena na případy, v nichž došlo k neoprávněnému omezení základních práv a svobod účastníků trestního řízení. Posouzení viny a případné vyměření spravedlivého trestu je věcí obecných soudů a Ústavnímu soudu nepřísluší tuto jejich činnost z hlediska "běžné" zákonnosti a věcné správnosti hodnotit, ani kdyby se s jejich závěry neztotožňoval. Pouze zjevné excesy v procesu provádění a hodnocení důkazů, spočívající v absenci jakékoliv logické či skutkové opory pro závěry rozhodujícího soudu, by byl Ústavní soud příslušný napravit zrušením napadených rozhodnutí. K takovému pochybení v nyní projednávané věci nedošlo.
Z napadených rozhodnutí vyplývá, na základě čeho soudy rozhodly o stěžovatelově vině, přičemž jejich odůvodnění lze považovat za logická a přesvědčivá. Za této situace Ústavnímu soudu nepřísluší zjištěný skutkový stav zpochybňovat. To pak platí i o údajně nesprávném stanovení výše trestu, neboť tato námitka je založena právě na argumentaci chybně zjištěného skutkového stavu.
Pokud jde konkrétně o dobu, od kdy k trestné činnosti docházelo, lze zcela odkázat na odůvodnění dovolacího soudu (str. 4 a 5) a zejména odvolacího soudu (str. 3 a 4), kde se soudy právě touto argumentací zabývají a přesvědčivě stěžovatelovu argumentaci vyvrací mimo jiné i s poukazem na svědky, kteří uvedli, že od stěžovatele dostali falešné bankovky již před tvrzeným nákupem tiskárny, na závěry znalce, podle kterého některé zajištěné bankovky byly vyrobeny na odlišné tiskárně, či na objem bankovek, které stěžovatel prokazatelně udal jako pravé. V rozhodnutí odvolacího soudu je též vysvětleno, proč nebylo přistoupeno k vypracování revizního znaleckého posudku.
Stran rozhodnutí o dovolání Ústavnímu soudu nezbývá než konstatovat, že Nejvyšší soud jej kvazimeritorně projednal, a jeho rozhodnutí tak odpovídá požadavkům relevantní judikatury Ústavního soudu, pročež je stěžovatelova argumentace zcela nepřípadná. Nelze ostatně opomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který neslouží k odstranění jakýchkoli pochybení, k nimž během řízení před nalézacím a odvolacím soudem mělo dojít. Ústavní pořádek koneckonců zaručuje v trestních věcech dvě instance (čl. 2 Dodatkového protokolu č. 7 k Úmluvě), a to navíc nikoli bezvýjimečně.
Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2017
David Uhlíř v. r.
předseda senátu