ECLI:CZ:US:2017:1.US.2277.17.1
sp. zn. I. ÚS 2277/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Mgr. Danuše Korczynské, zastoupené JUDr. Danielem Choděrou, advokátem se sídlem Jugoslávská 481/12, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 7. 2017 č.j. 3 Afs 179/2017-22, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 23. 7. 2017 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného usnesení Nejvyššího správního soudu.
V projednávané věci byly vady ústavní stížnosti odstraněny jednak Mgr. Veronikou Šeligovou, jež jednala na základě plné moci ze dne 21. 7. 2017 a pak také JUDr. Danielem Choděrou, jednajícím na základě plné moci ze dne 17. 8. 2017. Došlo zde tedy k souběhu dvou návrhů, jež oba dva splňovaly náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. V řízení o ústavní stížnosti je přípustné zastupování jen jedním právním zástupcem a z toho důvodu postupoval Ústavní soud podle ustanovení §28 odst. 3 o. s. ř., z něhož vyplývá, že "Zvolí-li si účastník jiného zástupce, platí, že tím také vypověděl plnou moc dosavadnímu zástupci.". Z toho důvodu projednal Ústavní soud ústavní stížnost, jejíž vady odstranil JUDr. Choděra.
II.
Ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost stěžovatelky, a to pro nedodržení lhůty k jejímu podání. Kasační stížností napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2017 č. j. 6 A 227/2015-28, bylo stěžovatelce doručeno v pátek 26. 5. 2017. Dne 18. 6. 2017 zaslala stěžovatelka Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost emailem bez zaručeného elektronického podpisu. Poté dne 19. 6. 2017 zaslala prostřednictvím provozovatele poštovních služeb Nejvyššímu správnímu soudu originál předmětného podání, který byl doručen dne 20. 6. 2017. Nejvyšší správní soud přitom uvedl, že konec dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti připadl na 9. 6. 2017. Vzhledem k řečenému považoval Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky za opožděnou.
S tímto závěrem stěžovatelka nesouhlasí a v ústavní stížnosti tvrdí, že z důvodu nemoci a nedostatku finančních prostředků nebyla schopna včas sepsat a podat kasační stížnost proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze. Dále stěžovatelka poukázala na to, že je těžce zdravotně postiženou důchodkyní, žijící na hranici hmotné nouze. Stěžovatelka žádala Českou advokátní komoru o ustanovení advokáta k sepsání kasační stížnosti, nicméně ČAK měla v té době problémy s instalací nového počítačového systému a advokáta tak po dobu cca jednoho měsíce neustanovovala. Nejvyšší správní soud rozhodl o návrhu stěžovatelky bez toho, aniž by vyčkal na ustanovení advokáta ze strany ČAK.
Stěžovatelka je přesvědčena, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, neboť jí nebyl ustanoven advokát pro poskytnutí právní pomoci, a to i přesto, že o něj žádala současně s podáním žaloby, resp. kasační stížnosti.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), a že vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Vzhledem k tomu nutno vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "podústavního" práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. Proces interpretace a aplikace "podústavního práva" pak bývá stižen takovouto vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska spravedlivého procesu - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů (nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471). Ústavněprávním požadavkem je řádné, srozumitelné a logické odůvodnění soudního rozhodnutí.
V projednávaném případě je zřejmé, že stěžovatelka podala předmětnou kasační stížnost opožděně, přičemž Nejvyšší správní soud neměl jinou možnost, než ji odmítnout. Z ústavněprávního hlediska není napadenému usnesení Nejvyššího správního soudu čeho vytknout. Z jeho rozhodnutí je zřejmé, z jakých zákonných ustanovení vycházel a jak procesní situaci stěžovatelky zhodnotil. Dále z něj vyplývá, že stěžovatelka současně s kasační stížností žádala o ustanovení advokáta, nicméně to nic nemění na skutečnosti, že kasační stížnost byla podána opožděně.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. září 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu