ECLI:CZ:US:2017:1.US.2414.17.1
sp. zn. I. ÚS 2414/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti P. T., zastoupené JUDr. Petrou Carvanovou, advokátkou se sídlem Huťská 1383, 272 01 Kladno, proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Třebíči č. j. ZN 1062/2017-22 ze dne 15. 6. 2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Třebíči, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že dne 15. 1. 2017 zahájil policejní orgán Krajského ředitelství Policie ČR, územního odboru Třebíč, oddělení obecné kriminality podle §158 odst. 3 trestního řádu (dále též "tr. ř.") úkony trestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin ohledně dopravní nehody, při které došlo k usmrcení chodce M. T., manžela stěžovatelky. Po provedení prověřování zajištěním a vyhodnocením důkazů dospěl policejní orgán k závěru, že ve věci nejde o podezření z přečinu a není namístě věc vyřídit jinak, proto rozhodl usnesením č. j. KRPJ 5830-107/TČ-2017-161071-BOU ze dne 24. 5. 2017 o odložení věci podle §159a odst. 1 tr. ř. Toto usnesení napadla stěžovatelka stížností, kterou státní zástupce zamítl v záhlaví označeným usnesením jako nedůvodnou.
Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda návrh na zahájení řízení splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jeho věcného projednání, stanovené zákonem o Ústavním soudu, přičemž dospěl k závěru, že návrh je nepřípustný. Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 1565/14 ze dne 2. 3. 2015 (N 51/76 SbNU 691), jakož i na něho navazujících rozhodnutích, vyslovil právní názor, dle něhož v souladu s §12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, je nejblíže vyšší státní zastupitelství oprávněno vykonávat dohled nad postupem nejblíže nižších státních zastupitelství ve svém obvodu při vyřizování věcí v jejich příslušnosti a dávat jim k jejich postupu písemné pokyny. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je nejblíže nižší státní zastupitelství povinno řídit se těmito písemnými pokyny, s výjimkou pokynu, který je v konkrétní věci v rozporu se zákonem. Toto nadřízené státní zastupitelství je oprávněno posoudit správnost postupu nižšího státního zastupitelství v plné šíři, včetně případných vad v šetření trestních oznámení. Podle §16a odst. 6 zákona o státním zastupitelství je státní zastupitelství povinno o způsobu vyřízení podání vyrozumět toho, kdo je učinil, nejpozději do 2 měsíců od doručení podání nebo jeho vrácení vyšším státním zastupitelstvím. Žádost o výkon dohledu je tedy prostředkem, který může vést k nápravě a o jehož vyřízení musí být podatel také vyrozuměn.
Ústavní soud proto dospěl k závěru, že žádost o výkon dohledu nejbližšího vyššího státního zastupitelství podle §12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství je obecně účinným opravným prostředkem pro osobu, která namítá závadný postup v šetření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byla obětí spáchaného trestného činu, a jako takovou je ji nutno vyčerpat před podáním ústavní stížnosti v souladu s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. K tomu v posuzované věci ovšem nedošlo. Z tohoto důvodu tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 28. srpna 2017
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj