ECLI:CZ:US:2017:1.US.2441.17.1
sp. zn. I. ÚS 2441/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Tibora Danka, zastoupeného Mgr. Ing. Josefem Cardou, advokátem se sídlem Jakubské nám. 109/1, 602 00 Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 1171/2017-440 ze dne 15. 5. 2017, usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 15 Co 188/2016-403 ze dne 13. 9. 2016 a usnesení Městského soudu v Brně č. j. 43 C 182/91-381 ze dne 26. 4. 2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Městský soud v Brně zamítl návrh stěžovatele na obnovu řízení ve věci jeho žaloby na náhradu škody na zdraví způsobené mu někdejším zaměstnavatelem na pracovišti, vedené u jmenovaného soudu pod sp. zn. 43 C 182/91. K odvolání stěžovatele bylo toto rozhodnutí v záhlaví citovaným usnesením Krajského soudu v Brně jako věcně správné potvrzeno. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud vpředu uvedeným usnesením odmítl.
Proti rozhodnutím obecných soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Předně namítl rozpor mezi požadavkem vyčerpání všech vnitrostátních právních prostředků nápravy ve věci jako jedním z předpokladů přijatelnosti stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva a lhůtami uvedenými v §233 občanského soudního řádu pro podání žaloby na obnovu řízení. V této souvislosti stěžovatel namítl protiústavnost úpravy lhůt pro podání žaloby na obnovu řízení. Stěžovatel soudům dále vytkl, že soud prvního stupně odmítl k jeho návrhu inspektorát práce o vyjádření vůbec požádat a odvolací soud tento důkaz, který dle svých slov sám opatřil, odmítl při jednání dne 16. 11. 2010 převzít. V odůvodnění svých rozhodnutí se přitom soudy s neprovedením tohoto důkazu vůbec nevypořádaly. Rovněž Nejvyšší soud se dle názoru stěžovatele k tomuto důkazu v odůvodnění svého rozhodnutí nijak nevyjadřuje. Tuto svoji argumentaci v ústavní stížnosti pak stěžovatel dále rozvedl.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud nedospěl k závěru, že by soudy jakkoli zasáhly do práva stěžovatele na spravedlivý proces. Primárním důvodem zamítnutí návrhu na obnovu řízení bylo zmeškání tříleté objektivní lhůty k jeho podání, které nelze prominout. Stěžovatel sice pokládá úpravu lhůt pro podání takového návrhu za neústavní, ale vedle spojitosti s vyčerpáním všech relevantních vnitrostátních procesních prostředků jako předpokladu přijatelnosti stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva již nerozvádí, v čem by tvrzená protiústavnost měla spočívat. Skutečnost, že zákon vztahuje počátek plynutí objektivní tříleté lhůty k podání návrhu na obnovu řízení právě k právní moci napadeného rozhodnutí (a nikoli až k právní moci posledního v úvahu připadajícího procesního prostředku), neznemožňuje účastníkovi řízení uplatňovat další mimořádné opravné či jiné procesní prostředky. Na žalobu na obnovu řízení přitom není možno pohlížet jako na "záložní" prostředek, k němuž se lze uchýlit po případném neúspěchu v řízení o zmíněných vnitrostátních prostředích nápravy či dokonce až po neúspěšné stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva. Tříletá objektivní lhůta stanovená v §233 odst. 2 občanského soudního řádu je legitimním odrazem požadavku na právní jistotu (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1863/15 ze dne 11. 8. 2015, dostupné na adrese http://nalus.usoud.cz).
Zbývající námitky stěžovatel směřuje do původního, již skončeného řízení, které s důvody zamítnutí jeho nynějšího návrhu na povolení obnovy řízení nesouvisejí. Ústavní soud se jimi proto dále nezabýval.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 29. srpna 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu