ECLI:CZ:US:2017:1.US.2514.17.1
sp. zn. I. ÚS 2514/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele M. Ž., zastoupeného JUDr. Lukášem Polákem, advokátem, se sídlem třída Míru 450, Pardubice, proti rozhodnutí Magistrátu města Pardubic ze dne 1. 12. 2015 č. j. OSA/P-1158/15-Q/29, rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 2. 2. 2016, č. j. KrÚ 9447/2016/OD.SH/13, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 7. 9. 2016 č. j. 61 A 11/2016-53 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2017 č. j. 2 As 287/2016-36, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel svou ústavní stížností napadl shora uvedená rozhodnutí s tím, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
I.
Předchozí průběh řízení a vymezení věci
2. Napadenými správními rozhodnutími bylo rozhodováno o dopravním přestupku stěžovatele. Napadeným rozhodnutím Magistrátu města Pardubic ze dne 1. 12. 2015 č. j. OSA/P-1158/15-D/29, byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání přestupků podle §125c odst. 1 písm. d) a k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), kterých se měl dopustit tím, že se dne 2. 8. 2015 po provedení orientačního testu na drogy s pozitivním výsledkem na látku amfetamin/metamfetamin odmítl na výzvu policisty podrobit odbornému lékařskému vyšetření, ke zjištění, zda není ovlivněn návykovou látkou, a tím, že u sebe neměl řidičský průkaz. Za tyto přestupky mu byla uložena peněžitá pokuta 25.000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců a povinnost uhradit paušální náhradu nákladů řízení 1.000 Kč. Odvolání stěžovatele Krajský úřad Pardubického kraje svým rozhodnutím ze dne 2. 2. 2016 č. j. KrÚ 9447/2016/ODSH/13, zamítl.
3. Správní žalobu proti posledně uvedenému rozhodnutí Krajský soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích zamítl rozsudkem ze dne 7. 9. 2016 č. j. 61 A 11/2016-53. Rovněž tak následnou kasační stížnost Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 31. 5. 2017 č. j. 2 As 287/2016-36, jako nedůvodnou zamítl.
II. Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že dle jeho názoru došlo v jeho věci k nedostatečnému zohlednění námitky podjatosti, vedoucí k tomu, že řízení bylo zatíženo vadou a to mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dále namítá shodně jako v řízení před obecnými soudy absenci kvalifikované výzvy k podrobení se odbornému vyšetření v rámci policejní kontroly, neboť pouhý dotaz zasahujícího policisty, zda stěžovatel strpí odběr krve, nelze dle stěžovatele za takovou výzvu považovat. Dále stěžovatel tvrdí, že policisté neměli dostatečné podezření k jeho kontrole, přičemž policista musí mít důvodné podezření u kontrolovaného řidiče na požití jiné návykové látky a to ze zřejmého nestandardního chování či vzhledu řidiče, kterým však nesmí být například vada řeči či úprava vlasů nebo tetování na pokožce.
5. Stěžovatel dále namítá chybně provedené testování přístrojem Drugwipe 5 S, které prokázalo jeho ovlivnění zakázanou látkou - zasahující policisté totiž tester neponechali po rozmáčknutí testovací ampulky ve svislé poloze ne déle než 10 sekund, naopak jej drželi ve vodorovné poloze a následně s ním dále manipulovali. Namítá též manipulaci s testery mimo vizuální kontrolu stěžovatele a další výhrady. Stěžovatel je dále přesvědčen o nepravdivosti výpovědi svědka Ing. Jana Dymáka. Stěžovatel upozorňuje i na průběh ústního jednání před příslušným úředníkem magistrátu, při němž mělo dojít k nepřesnostem v protokolu o ústním jednání. Stěžovatel stejně jako před obecnými soudy namítá i nedodržení formy při obstarání důkazu lékařskou zprávou, neprovedení stěžovatelem navržených důkazů v podobě výslechu zbývajících zasahujících policistů. Zásah do svého práva na spravedlivý proces stěžovatel spatřuje v tom, že se uvedenými argumenty obecné soudy dostatečně nezabývaly.
III. Hodnocení Ústavního soudu
6. Po zvážení stížnostních námitek a přezkoumání odůvodnění napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy (čl. 80 a čl. 90 Ústavy). Dále zdůraznil subsidiární charakter ústavní stížnosti jako prostředku ochrany základních práv a svobod i princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [srov. nález sp. zn. I. ÚS 177/01 ze dne 3. 6. 2003 (N 75/30 SbNU 203); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud k zásahu do pravomoci obecných soudů přistoupí pouze v případě, že na podkladě individuální ústavní stížnosti zjistí zásah do základních práv a svobod jedince.
8. Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatele a dospěl k závěru, že stěžovatelovy námitky směřují ryze do oblasti podústavního práva, poukazují na výhrady, které již byly posouzeny jak příslušnými správními orgány, tak i dvěma stupni správního soudnictví. Jeho argumentace, byť i se odvolává na zásady spravedlivého procesu, směřuje ryze do zjišťování skutkového stavu a vyvození právních závěru, pohybující se na úrovni podústavního práva.
9. V projednávané věci obecné soudy nevybočily z mezí své rozhodovací sféry a Ústavní soud neshledal, že by v projednávaném řízení došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Argumentace uvedená v ústavní stížnosti je jen opakováním výhrad, již přednesených před obecnými soudy a jimi vypořádaných.
10. Ústavní soud proto neshledal ústavní dimenzi předloženého případu, a proto postupoval podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. září 2017
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu