ECLI:CZ:US:2017:1.US.2568.17.1
sp. zn. I. ÚS 2568/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele K. Š., zastoupeného Mgr. Radimem Struminským, advokátem se sídlem Svornosti 2, Havířov, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. ledna 2017 č. j. 77 T 7/2011-14310 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. května 2017 č. j. 1 To 12/2017-14413, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou dne 14. 8. 2017 napadl stěžovatel shora uvedená rozhodnutí obecných soudů s tím, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listina základních práv a svobod (dále "Listina") a článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále "Úmluva"). Stěžovatel si je sice vědom toho, že jeho ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí v dosud pravomocně neskončeném trestním řízení, avšak má za to, že v tomto konkrétním případě dosáhlo porušení jeho práv takové intenzity, že je dán důvod pro ingerenci Ústavního soud již v této fázi řízení.
2. V současné době je stěžovatel ve fázi odvolacího řízení stíhán za spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu dle §209 odst. 1 a odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2015 (dále "krajský soud") byl stěžovatel uznán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci (dále "vrchní soud"), které je nyní projednáváno pod sp. zn. 1 To 17/2017. Napadenými rozhodnutími obecných soudů byla zamítnuta žádost stěžovatele ze dne 13. 5. 2016 o vydání účetních podkladů společnosti ASTRA REINVEST LTD., o které zažádal jako výkonný ředitel této společnosti. Tyto účetní podklady mají orgány činné v trestním řízení v držení od 3. 12. 2010. Tuto žádost o vydání účetních podkladů stěžovatel odůvodnil tím, že se mu podařilo ve Velké Británii společnost znovuobnovit, a že má jako výkonný ředitel povinnost vést účetnictví a vyhotovovat výkazy. Ve svém zamítavém usnesení ze dne 6. 1. 2017 krajský soud uvedl, že stěžovatel ani přes výzvu předsedy senátu nedoložil své oprávnění za uvedenou společnost jednat, a že se nelze spokojit s jeho tvrzením, že výkonným ředitelem stále je. Z tohoto důvodu soud posoudil jeho žádost jako žádost obžalovaného (fyzické osoby) o vydání věci, a nikoliv jako žádost vlastníka (v tomto případě osoby oprávněné za vlastníka jednat) o vydání jeho věci ve smyslu §80 trestního řádu, neboť účetní doklady předmětné společnosti byly zajištěny v rámci domovní prohlídky bytu stěžovatele, jehož vlastníkem byla společnost ASTRA REINVEST LTD., a vlastnické právo k nim má tedy tato společnost K tomu krajský soud dodal, že s ohledem na současný stav trestního řízení, které není pravomocně skončeno, není vyloučeno, že účetní doklady by mohly být zapotřebí pro jejich přezkoumání soudem odvolacím či soudy rozhodujícími o mimořádných opravných prostředcích. Vrchní soud se ztotožnil se závěry krajského soudu, s tím, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že účetní doklady zmíněné společnosti jsou věcí důležitou pro trestní řízení a jsou nadále potřeba pro probíhající trestní řízení nebo pro jejich přezkoumání v odvolacím řízení, které doposud nebylo pravomocně skončeno, popřípadě v řízení o mimořádných opravných prostředcích.
3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti k neprokázání toho, že je výkonným ředitelem společnosti, namítá, že soudem vedený spis obsahuje listiny, které toto potvrzují. Dále považuje závěr soudu, že účetní podklady mohou být v trestním řízení nadále posuzovány jako předmět doličný, za nedůvodný, neboť dosud nebyl krajským soudem zadán znalecký posudek z oboru účetnictví a ani jiným způsobem nebyly tyto podklady v řízení posuzovány. Stěžovatel se domnívá, že tímto postupem obecných soudů vznikají společnosti další škody, neboť je tak společnosti bráněno v její činnosti a likviduje ji.
4. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje náležitosti, požadované zákonem o Ústavním soudu. Stěžovatel je řádně zastoupen a stížnost byla podána včas. Je však nutné zdůraznit, že ústavní stížnost směřuje proti dílčímu procesnímu rozhodnutí v dosud pravomocně neskončeném trestním řízení. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že možnost jeho zásahu do probíhajícího trestního řízení nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Ústavní soud se tak cítí být povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Jinými slovy, jeho kasační intervence do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, ve kterých se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2532/12 ze dne 28. 8. 2012 nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 674/05 ze dne 16. 3. 2006; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
5. V projednávané věci vyvstává především otázka, zda je stěžovatel osobou oprávněnou stěžovat si na nevydání předmětných účetních dokladů, jelikož jej krajský soud nepovažoval ve smyslu §80 trestního řádu za jejich vlastníka ani za jednatele společnosti, která k nim podle něj měla vlastnické právo. V každém případě považuje Ústavní soud závěr obecných soudů, že uvedené účetní podklady by mohly být v probíhajícím trestním řízení zapotřebí jako důkazní materiál, a proto není možné je vydat, za legitimní a v napadených rozhodnutích také dostatečně a srozumitelně odůvodněný. Obecné soudy k tomuto závěru dospěly na základě konkrétních skutečností daného případu, které nasvědčují tomu, že zmíněné podklady bude pravděpodobně v probíhajícím řízení nutné posoudit. Možný zásah do stěžovatelova práva na spravedlivý proces tím, že soudy svými rozhodnutími poškozují společnost, oslabuje také fakt, jenž krajský soud ve svém odůvodnění vyložil, že stěžovatel má možnost pořídit si kopie předmětných účetních dokladů. Ústavní soud tedy shledává tuto ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, jelikož informace potřebné pro zpracování účetních závěrek či daňových přiznání, tedy pro zajištění dalšího chodu společnosti, může stěžovatel získat i přes to, že mu soud účetní doklady nevydal, a zároveň je tento postup soudů v souladu se zákonným průběhem trestního řízení a nijak nevybočuje z mezí daných ústavním právem.
6. Ústavní soud tedy na základě shora uvedených skutečností dospěl k závěru, že je třeba ústavní stížnost odmítnout pro zjevnou neopodstatněnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. září 2017
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu