ECLI:CZ:US:2017:1.US.2626.17.1
sp. zn. I. ÚS 2626/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti, kterou podal stěžovatel Jakub Růta, zastoupený JUDr. Jiřím Janebou, advokátem, se sídlem Hradec Králové, Havlíčkova 401/8, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 27. června 2017 č. j. 1 KZN 383/2017-18 a usnesení Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 12. května 2017 č. j. 2 ZK 137/2014-39, za účasti Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 18. srpna 2017, stěžovatel podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Podle tvrzení stěžovatele byla napadenými rozhodnutími porušena jeho ústavně zaručená základní práva uvedená v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Usnesením Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 3. dubna 2014 bylo rozhodnuto podle §179g a násl. trestního řádu tak, že bylo podmíněně odloženo podání návrhu na potrestání stěžovatele, podezřelého ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 trestního zákoníku, a stěžovateli byla stanovena zkušební doba v trvání 24 měsíců. V této zkušební době se stěžovatel dopustil dvou přestupků v dopravě, proto bylo rozhodnuto o prodloužení zkušební doby o 9 měsíců. Zkušební doba uplynula 15. ledna 2017.
3. Usnesením Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 12. května 2017 č. j. 2 ZK 137/2014-39 státní zástupkyně rozhodla, že se stěžovatel ve zkušební době neosvědčil. V odůvodnění tohoto usnesení státní zástupkyně uvedla, že stěžovatel se v prodloužené zkušební lhůtě dne 4. září 2016 dopustil dalšího dopravního přestupku, blokově řešeného uložením pokuty ve výši 2 000 Kč. Jedná se tedy o neukázněného řidiče, který nevedl ani v průběhu prodloužené zkušební lhůty řádný život a podmínky stanovené zákonem pro případné rozhodnutí o jeho osvědčení ve zkušební lhůtě nesplnil.
4. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, kterou Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové usnesením ze dne 27. června 2017 č. j. 1 KZN 383/2017-18 jako nedůvodnou zamítlo.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že napadená rozhodnutí absentují řádné odůvodnění, a to zejména ve vztahu k samotným přestupkům a zda spáchaný přestupek skutečně dosahuje takové intenzity, jež by měla vést k závěru, že se stěžovatel neosvědčil.
6. K samotnému přestupku ze dne 4. září 2016 stěžovatel uvedl, že i podle přivolané policejní hlídky bylo porušení dopravních předpisů vyhodnoceno jako méně závažné, když stěžovateli byla uložena jen bloková pokuta, a to navíc ve spodní polovině možné sazby. Stěžovatel jel povolenou rychlostí, ovšem kýchl a při tom se přiblížil k vozidlu jedoucímu před ním. K nehodě tak došlo vlivem fyziologických projevů stěžovatele, které jsou zcela přirozené, zcela nepředvídatelné, které nejdou vůlí ovládat a které mu na krátký okamžik znemožnily ovládat vozidlo. Jednalo se tak o nezaviněné jednání a je otázkou, zda se stěžovatel mohl tímto jednáním přestupku dopustit. Stěžovatel pracuje jako obchodní zástupce a denně najezdí až 400 km. Za celou zkušební dobu najezdil odhadem 200 000 - 250 000 km a dopustil se pouze tří přestupků, kdy prvé dva státní zástupce neshledal jako závažné, a třetím je popsaný přestupek, který podle názoru stěžovatele nelze hodnotit jako závažný, rizikový či svědčící o neukázněnosti či bezohlednosti stěžovatele. Z uvedených důvodů má stěžovatel za to, že postup a hodnocení přestupků ze strany okresního i krajského státního zastupitelství se jeví jako zcela formální, bez přihlédnutí ke všem skutečnostem, jež je třeba hodnotit při rozhodování, zda stěžovatel vedl řádný život.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až §31 zákona o Ústavním soudu). Bylo tak možné přistoupit k jejímu věcnému projednání.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení předložená stěžovatelem, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou a dospěl k závěru, že k porušení namítaných základních práv v posuzovaném případě nedošlo a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. V řízení o ústavních stížnostech se Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. To znamená, že jejich ochrana je jediným důvodem, který otevírá prostor pro zásah do rozhodovací činnosti těchto orgánů, což platí i pro případné přehodnocení jejich skutkových zjištění nebo právních závěrů. Ústavní soud není v postavení jejich další instance, a tudíž jeho zásah nelze odůvodnit toliko tím, že se orgány veřejné moci dopustily pochybení při aplikaci tzv. podústavního práva či jiné nesprávnosti.
10. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že vychází ze zásady subsidiarity řízení o ústavní stížnosti, jež je třeba vnímat jako řízení mimořádné. Proto se řídí požadavky zdrženlivosti a minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, a to zejména v situacích, kdy dosud nebylo meritorně rozhodnuto a příslušné řízení probíhá. Pravomoc Ústavního soudu je tedy založena především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž (případnou) protiústavnost již jiným způsobem, procesními prostředky, jež vycházejí z příslušných procesních norem, napravit nelze.
11. Zkušební doba stanovená ve smyslu §179h odst. 1 trestního řádu slouží k potvrzení předpokladu, že v daném případě není třeba postupovat řádným, obvyklým způsobem, a že je možné vyřídit věc odklonem. Pokud podezřelý nevyhoví uloženým omezením, rozhodne státní zástupce, že se podezřelý neosvědčil. Usnesení o neosvědčení má za následek další postup podle §179c-179f trestního řádu. Ústavní soud jen současně upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení.
12. Z hledisek mezí ústavněprávního přezkumu plyne, že v rozhodnutí o neosvědčení se ve zkušební době ve smyslu §179h odst. 1 trestního řádu jde o otázku svojí povahou procesní, jejíž posouzení náleží do pravomoci příslušných orgánů činných v trestním řízení. Důsledkem rozhodnutí státního zástupce není rozhodnutí o trestu a vině, ale jen pokračování v jinak obvyklém postupu v trestním řízení, přičemž nejde ani o analogii s podmíněně odloženým trestem. Případný zásah Ústavního soudu se v tomto stádiu trestního řízení omezuje na nápravu zcela extrémního vybočení z rámce zákonnosti, mající za následek porušení ústavně zaručených práv (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2017 sp. zn. III. ÚS 4243/16).
13. Předmětná ústavní stížnost představuje polemiku se závěry, učiněnými ve věci rozhodujícími státními zastupitelstvími, vedenou v rovině práva podústavního. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že příslušná státní zastupitelství se celou věcí řádně zabývala, rozvedla, jakými úvahami se při svém rozhodování řídila a podle kterých zákonných ustanovení postupovala. Z obsahu napadených rozhodnutí se nepodává dostatečný podklad pro závěr, že došlo k pochybení ve smyslu zjevného, resp. extrémního vybočení ze standardů, jež pro režim získání potřebných skutkových zjištění předepisují příslušné procesní předpisy. Ústavní soud považuje odůvodnění napadených rozhodnutí za ústavně konformní a srozumitelná.
14. Okresní státní zastupitelství v Hradci Králové ve svém rozhodnutí zdůraznilo, že přestupek ze dne 4. září 2016 nelze považovat za bagatelní přestupek, když navíc se jedná o přestupek v dopravě, přičemž zkušební doba byla stěžovateli stanovena a následně prodloužena pro trestnou činnost v dopravě. Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové pak vyslovilo s rozhodnutím okresního státního zastupitelství souhlas a uvedlo, že stěžovatel opakovaně nevyužil dobrodiní zákona a pácháním přestupků na úseku bezpečnosti silniční dopravy a v průběhu jemu stanovené zkušební lhůty prokázal svoji řidičskou lehkomyslnost, přičemž v evidenční kartě řidiče má 5 záznamů, z toho 3 pro přestupky, kterých se dopustil v jemu stanovené zkušební lhůtě. Žádný z těchto přestupků nelze bagatelizovat a z uvedených důvodů nelze dopět k závěru, že stěžovatel po celou dobu jemu stanovené zkušební lhůty žil řádným životem. Ke všem stěžovatelem uvedeným námitkám zbývá dodat, že v podrobnostech lze odkázat na relevantní závěry obsažené v napadených rozhodnutích.
15. Ústavní soud ve výsledku kvalifikovaný exces či libovůli nespatřuje a vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu (jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah), zde zjistitelné není.
16. Z uvedených důvodů Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez účastníků řízení ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. září 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu