ECLI:CZ:US:2017:1.US.2925.15.1
sp. zn. I. ÚS 2925/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelek 1/ SAVENCIA SA se sídlem 42 Rue RIEUSSEC 78220 Viroflay, Francie, a 2/ TPK, spol. s r.o., se sídlem Velkomoravská 2714/28, Hodonín, obou právně zastoupených JUDr. Karlem Čermákem, advokátem, AK se sídlem Elišky Peškové 15/735, Praha 5, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2015 č. j. 23 Cdo 7/2013-456, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 29. 9. 2015, se stěžovatelky podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhaly zrušení shora uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení práv zaručených čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z napadeného rozsudku a obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 11. 2011 č. j. 19 Cm 197/2009-276 uložil žalované (TANY, spol. s r. o.), aby se zdržela uvádění sýru Delicato na český trh v obalech specifikovaných ve výroku rozsudku a aby z obchodní sítě na území České republiky odstranila sýr Delicato v uvedených obalech (výrok pod bodem I). Dále zamítl žalobu, aby se žalovaná zdržela uvádění na český trh a stáhla z trhu sýr Delicato v obalech uvedených ve výroku rozsudku, aby se zdržela užívání slovního prvku Delicato na obalu sýru Delicato v tomto provedení a aby žalovaná byla povinna žalobkyním zaplatit přiměřené zadostiučinění ve výši 200 000 Kč (výrok pod bodem II), žalobkyním přiznal právo uveřejnit výrok rozsudku na náklady žalované v Hospodářských novinách, Mladé frontě DNES a Lidových novinách (výrok pod bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem IV). Soud prvního stupně zjistil, že žalovaná uvádí na trh sýry názvu DELICATO, že žalobkyně b) - TPK, spol. s r. o. - uvádí na trh sýry názvu APETITO a že žalobkyně a) - SAVENCIA SA, dříve BONGRAIN SA, - je majitelkou ochranných známek pro sýry obsahující slovo APETITO. Žalovaná je pak vlastníkem ochranné známky DELICATO. Žalobkyně b) v průběhu doby svůj obal změnila tak, že v současnosti výrobky APETITO distribuuje v obalech (hranatých či kulatých) v provedení s různými příchutěmi. Na trhu se vyskytují vedle sebe oba obaly (původní se doprodává). Žalovaná též pozměnila svůj výrobek s tím, že původní obal nahradila jiným, obdobným. Takto zjištěný skutkový stav soud právně posoudil tak, že ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou dochází k porušování práv k ochranným známkám ve vlastnictví žalobkyně a). Obaly žalované obsahují prvky podobné s prvky na obalu výrobku (ochranné známce) žalobkyně a). Z nekalosoutěžního hlediska soud prvního stupně věc posoudil tak, že starší obaly sýrů DELICATO vyvolávají nebezpečí záměny ve smyslu §47 obchodního zákoníku, v rozhodném znění, s obaly výrobků žalobkyně b).
3. K odvolání obou žalobkyň i žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 5. 2012 č. j. 3 Cmo 67/2012-355 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovanou a ve výroku pod bodem II, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem III tak, že žalobkyním nepřiznal právo na uveřejnění výroku rozsudku na náklady žalované v denících Hospodářské noviny, Mladá fronta DNES a Lidové noviny, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud doplnil dokazování o vizuální prohlídku výrobků Apetito a Delicato, zároveň účastníci učinili nesporným, že po rozhodnutích UPV jsou ochranné známky žalované ve znění Delicato č. 474910, č. 474906, č. 474909, č. 479396, č. 479397 a č. 479398 zobrazující obdélníkové nebo kulaté obaly od sýru Delicato zapsány v rejstříku ÚPV. Jinak vycházel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná narušila práva k ochranným známkám, už vzhledem k tomu, že skutkový stav se změnil - žalovaná má své staré i nové obaly zaregistrovány jako kombinované ochranné známky a známkoprávnímu nároku tak nelze vyhovět. Ohledně nekalosoutěžního posouzení věci odvolací soud částečně souhlasil se závěry soudu prvního stupně. Ve vztahu k žalobkyni a) došel k závěru, že ta není v soutěžním vztahu s žalovanou, neboť je zahraniční právnickou osobou, která sýry Apetito pro tuzemský trh nevyrábí. Odvolací soud nespatřoval nekalou soutěž v tom, že by žalovaná zasahovala do práv k ochranným známkám žalobkyně a), nýbrž v tom, že některé z obalů žalované, vyobrazené ve výroku rozsudku soudu prvního stupně pod bodem I, jsou celkovým vzhledem a dojmem, jakým působí na spotřebitele, natolik podobné obalům žalobkyně b), že tato podobnost přesahuje tolerovatelnou míru. Na tom nic nemění ani to, že všechny obaly (užívané i ty již neužívané) má žalovaná zaregistrované jako ochranné známky, neboť i užití zapsané ochranné známky může být za jistých okolností nekalosoutěžním jednáním.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podaly dovolání obě žalobkyně i žalovaná. Nejvyšší soud rozsudkem napadeným ústavní stížností zrušil část rozsudku odvolacího soudu ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou, a to v části jeho výroku, ve které změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II a rozhodl o náhradě nákladů řízení včetně nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyni a) a žalovanou, a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání žalobkyně a) v rozsahu, v němž se domáhala zrušení rozsudku odvolacího soudu ve vztahu mezi žalobkyni b) a žalovanou, dovolací soud odmítl a ve zbývajícím rozsahu dovolání žalobkyně a) zamítl. Dovolání žalobkyně b) v rozsahu, ve kterém směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu v části, ve které odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem III ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovanou, zamítl a ve zbývajícím rozsahu odmítl. Rovněž odmítl dovolání žalované.
5. Proti zamítající a odmítající části rozsudku Nejvyššího soudu směřuje ústavní stížnost stěžovatelek. Rozhodnutím dovolacího soudu došlo podle jejich názoru k zásahu do práva na ochranu majetku tím, že soud nevzal v potaz při posuzování pravděpodobnosti záměny obalů výrobků Apetito stěžovatelky b) a Delicato žalované investice vynaložené do propagace. Těmito investicemi do marketingu a reklamy si stěžovatelka b) vytvořila poptávku po svých výrobcích na trhu, tj. určitou majetkovou hodnotu. Tato majetková hodnota je v přímé souvislosti s vizualizací obalu výrobku stěžovatelky b). Kdyby stěžovatelka b) razantně změnila obaly svých výrobků, ztratila by tak část trhu, tj. majetkovou hodnotu, kterou představují příští příjmy z očekávaného prodeje. Nicméně, za ni to udělal dovolací soud, když konstatoval, že sporné nové obaly žalované bezpochyby vykazují shodné prvky s obaly stěžovatelky b), ale tyto shodné prvky nejsou nijak zvláště distinktivní a jsou zcela očekávatelné u všech sýrařských produktů. Dovolací soud tak neposkytl ochranu majetku stěžovatelce b), resp. jeho rozhodnutí v sobě inkorporuje "vyvlastnění" majetku (práva na nezapsané označení), který si stěžovatelka b) dlouholetým úsilím vytvořila v podobě určité konkrétní vizualizace obalu výrobku, se kterou jsou pak spojeny její očekávatelné příjmy. Tímto dovolací soud zasáhl i do práva na spravedlivý proces, jelikož dovolací soud měl srovnávat napadené obaly výrobků Delicato s obaly výrobků Apetito stěžovatelky b). Pokud tak dovolací soud srovnával tyto obaly i s dalšími obaly sýrařských výrobků, které nebyly předmětem dokazování, resp. součástí soudního spisu, jednal nad rámec kompetence mu svěřené zákonem. Při svém hodnocení měl totiž dovolací soud vycházet pouze z obsahu spisu. Dovolací soud si neměl obstarávat důkazy z vlastní iniciativy, které navíc v předchozím řízení prvoinstanční ani odvolací soud řádně neprovedl. Stěžovatelky jsou názoru, že rozsudek Nejvyššího soudu v napadené části postrádá (byť stručné) odůvodnění, proč tento soud nepovažoval otázku předloženou mu v dovolání za otázku zásadního právního významu, a proto je třeba takové rozhodnutí považovat za nepřezkoumatelné a tudíž stojící v rozporu s principy právního státu. S ohledem na shora uvedené jsou stěžovatelky přesvědčeny, že Nejvyšší soud nesprávně posoudil povahu předložených dovolacích otázek a že své závěry v tomto směru nebo popis myšlenkových postupů, jež k odmítnutí dovolání v tomto rozsahu vedly, blíže nezdůvodnil.
6. Po přezkoumání napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Jak již Ústavní soud mnohokrát v minulosti zdůraznil, jeho základním úkolem podle čl. 83 Ústavy je ochrana ústavnosti. Ve své činnosti musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, dle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutím porušena základní práva a svobody.
8. Stěžovatelky v ústavní stížnosti převážně brojí proti právním závěrům obecných soudů, k čemuž využívají poměrně obsáhlou argumentaci, která však nepřesahuje do ústavněprávní roviny a zůstává v úrovni polemiky s podústavním právem. Podstata ústavní stížnosti totiž spočívá v tvrzení stěžovatelek o porušení základního práva na spravedlivý proces způsobeného zejména nesprávným právním posouzením jejich věci. Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelky v ústavní stížnosti z převážné části opakují svá tvrzení již uplatněná v průběhu dosavadního řízení, zejména pak své argumenty týkající se možné záměny obalů sýrů Apetito a Delicato. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu nepřísluší (čl. 90 a 91 Ústavy). Ústavní soud již v řadě případů judikoval, že mu nepřísluší přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů. Rovněž výklad jiných než ústavních předpisů i jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou samostatnou záležitostí obecných soudů. Skutečnost, že soud vyslovil právní názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavnímu soudu v řízení o ústavní stížnosti nepřísluší posuzovat ani námitky týkající se případných skutkových nebo právních omylů, jichž se údajně dopustily obecné soudy; jeho úkolem je pouze ověřit soulad z toho vyplývajících důsledků s Listinou, Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod či Ústavou. Porušení základního práva na spravedlivý proces v projednávaném případě Ústavní soud neshledal.
9. Pokud se jedná o posouzení části dovolání Nejvyšším soudem jako nepřípustného, proti čemuž směřuje část námitek obou stěžovatelek, k tomu dovolací soud v napadeném rozsudku uvedl, že "vzhledem k tomu, že obaly žalované nejsou zaměnitelné s obaly žalobkyně b), jednání žalované nelze charakterizovat jako podvodné, klamavé či parazitující ani jinak závadné a tudíž je v souladu s dobrými mravy soutěže. Rozhodnutí odvolacího soudu proto není v rozporu s hmotným právem, ani s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 10. ledna 2011, sp. zn. 23 Cdo 5184/2009 (přičemž Nejvyšší soud neshledal potřebu se od této praxe odchýlit) a dovolání proto v této části není přípustné". Dovolání podle soudu není přípustné ani ohledně posouzení nekalosoutěžního užívání samotného označení, když "toto označení není na obalech použito bez dalšího, nýbrž pouze v souvislosti s dalšími prvky na nových obalech žalované, přičemž jak bylo uvedeno výše, není takové užívání v rozporu s dobrými mravy soutěže a nejde tedy o nekalou soutěž". Argument týkající se přiměřeného zadostiučinění taktéž nezakládá přípustnost příslušné části dovolání, když dovolací soud neshledal jeho zásadní právní význam podle §237 odst. 3 o. s. ř. Z hlediska souladu s hmotným právem odkázal na argumentaci k téže otázce ve vztahu mezi žalovanou a žalobkyní a) s doplněním, že o imateriální újmě nelze ve vztahu k žalobkyni b) uvažovat ani co se týče nových obalů, neboť jak bylo vysvětleno výše, užívání nových obalů není nekalou soutěží. Dovolání žalobkyně b) pak soud posoudil jako subjektivně nepřípustné v části, kterou se tato žalobkyně domáhá zrušení rozsudku odvolacího soudu v napadených výrocích ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou.
10. K otázce posouzení přípustnosti dovolání dovolacím soudem se Ústavní soud vyjadřuje ustáleně tak, že posuzování otázky přípustnosti dovolání je na jedné straně věcí Nejvyššího soudu, na straně druhé však úvahy dovolacího soudu při hodnocení přípustnosti dovolání (z hlediska faktického tedy při selekci případů, jimiž se bude Nejvyšší soud meritorně zabývat) se musí pohybovat v rámci mezí stanovených jak občanským soudním řádem, tak i obecnými principy vztaženými k právu na spravedlivý proces. Obecně přitom platí, že z rozhodnutí Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost musí vyplynout, z jakého důvodu obsaženého v ustanoveních §237 až §239 o. s. ř. dovolací soud shledal podané dovolání nepřípustným, a poté musí tento závěr rozhodující senát také alespoň ve stručnosti (viz §243f odst. 3 o. s. ř.), byť jen s uvedením nosných důvodů, odůvodnit (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 1990/15 ze dne 5. 4. 2016). Pokud tedy v dané věci odmítl Nejvyšší soud dovolání podaná stěžovatelkami, neboť neobsahovala žádný ze čtyř možných důvodů přípustnosti dovolání, předvídaných ustanovením §237 o. s. ř. v rozhodném znění, a toto své rozhodnutí odpovídajícím způsobem odůvodnil, neshledává Ústavní soud na tomto postupu dovolacího soudu žádné ústavněprávní deficity. Pouhý odlišný názor stěžovatelek na právní posouzení věci nezakládá porušení práv, jež jim jsou ústavně zaručena.
11. Pokud stěžovatelky namítaly, že soud nereagoval na všechny jejich argumenty a námitky, je třeba připomenout, že i když právu na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod v zásadě odpovídá povinnost soudů náležitě odůvodňovat svoje rozhodnutí, nemůže být tento závazek chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý jednotlivý dílčí a mnohdy i marginální argument (viz např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci ze dne 19. dubna 1994 ve věci stížnosti č. 16034/90 Van de Hurk proti Nizozemí).
12. Protože Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení základních práv stěžovatelek, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. května 2017
Jiří Zemánek. v. r.
předseda senátu