ECLI:CZ:US:2017:1.US.3823.16.1
sp. zn. I. ÚS 3823/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem v právní věci stěžovatelky JUDr. Libuše Krafft, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 75 Cm 85/2007 ze dne 6. 9. 2016, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 18. 11. 2016, domáhala se stěžovatelka zrušení usnesení Městského soudu v Praze (dále též "městský soud") sp. zn. 75 Cm 85/2007 ze dne 6. 9. 2016, vydaného v řízení o stěžovatelčině žalobě na nahrazení projevu vůle žalovaného Mgr. Milana Edelmanna, správce konkurzní podstaty úpadce Bytového družstva Salve 10 v likvidaci, při uzavření smlouvy o převodu bytové jednotky do vlastnictví stěžovatelky. Napadeným usnesením bylo jmenovitě rozhodnuto, že se nepřipouští změna žaloby spočívající v jejím rozšíření o určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi Společenstvím vlastníků jednotek domu Č. a Ing. Vladimírem Sisákem, CSc., jakož i uložení povinnosti tomuto společenství převést na stěžovatelku vlastnictví ideálního podílu na pozemku v návrhu blíže specifikovaném.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjádřila přesvědčení, že postupem městského soudu, který se odmítl zabývat vlastnickými vztahy k předmětnému pozemku, bylo dotčeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo "na dědictví" dle čl. 11 odst. 1 Listiny, právo na legitimní očekávání nabytí majetku ve smyslu Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a dále měl být porušen čl. 90 Ústavy České republiky.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Ústavní soud předně považuje za vhodné zmínit závěry plynoucí ze stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 43/16 ze dne 15. 11. 2016 (č. 394/216 Sb., rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná též na http://nalus.usoud.cz), v němž uvedl, že ústavní stížnost směřující proti usnesení, jímž se nepřipouští změna žaloby podle ustanovení §95 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), je nepřípustná ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Proti takovému usnesení lze totiž brojit efektivními prostředky ochrany práv v rámci systému obecného soudnictví.
Ústavní soud v citovaném stanovisku nicméně zohlednil skutečnost, že uvedený právní názor představuje tzv. judikatorní odklon, který by se mohl negativně projevit u těch ústavních stížností, které již byly podány a které nezřídka vycházely z právního názoru obsaženého v předchozí nálezové judikatuře Ústavního soudu, a stěžovatelé tak mohli legitimně očekávat, že se jimi bude Ústavní soud zabývat věcně. Ústavní soud proto použití tohoto stanoviska vztáhl až na ústavní stížnosti podané k Ústavnímu soudu dnem následujícím po dni vyhlášení stanoviska ve Sbírce zákonů, k čemuž došlo dne 7. 12. 2016. S ohledem na datum podání ústavní stížnosti stěžovatelky se tedy omezení projednatelnosti podle tohoto stanoviska v posuzovaném případě neuplatní.
Jak Ústavní soud ovšem zjistil, předloženým návrhem stěžovatelky se nebylo možno věcně zabývat z jiných důvodů.
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
V ústavní stížnosti stěžovatelka napadá usnesení městského soudu sp. zn. 75 Cm 85/2007 ze dne 6. 9. 2016 o nepřipuštění změny žaloby, proti němuž není odvolání přípustné [srov. §202 odst. 1 písm. d) o. s. ř.]. Městský soud vyhlásil předmětné usnesení v průběhu ústního jednání dne 6. 9. 2016 v přítomnosti stěžovatelky; usnesení nebylo účastníkům řízení doručováno (§168 o. s. ř.). Následujícím dnem počala stěžovatelce běžet dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti, která uplynula dnem 7. 11. 2016. Byla-li ústavní stížnost podána k poštovní přepravě až dne 15. 11. 2016, stalo se tak zjevně opožděně.
Ústavní soud pro úplnost dodává, že pokud stěžovatelka odvíjela lhůtu pro podání ústavní stížnosti od data 17. 9. 2016, kdy jí byl doručen rozsudek městského soudu č. j. 75 Cm 85/2007-567 ze dne 6. 9. 2016, nelze její postup akceptovat. Městský soud se v tomto rozsudku o navrhované změně žaloby a rozhodnutí o ní zmínil toliko v rámci rekapitulace věci, z čehož vyplývá, že jej nelze považovat za poslední procesní prostředek k ochraně práv stěžovatelky dle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, neboť nebyl způsobilý zvrátit rozporované usnesení městského soudu o nepřipuštění změny žaloby a přivodit tak ochranu práva stěžovatelky v příslušném řízení.
Z důvodů shora naznačených Ústavní soud proto postupoval dle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu a návrh stěžovatelky, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2017
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj