ECLI:CZ:US:2017:1.US.459.17.2
sp. zn. I. ÚS 459/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Ing. Martina Múčky, Ph. D., zastoupeného JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem Havlíčkova 127/13, 602 00 Brno 2, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 2384/2016-470 ze dne 29. 11. 2016, rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 27 Co 295/2014-441 ze dne 10. 12. 2015 a rozsudku Okresního soudu Brno-venkov č. j. 11 C 77/2005-319 ze dne 17. 4. 2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným rozsudkem Okresní soud Brno-venkov zamítl žalobu, jíž se stěžovatel domáhal po žalovaném zaplacení částky 34 375,15 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného doplatku ceny za dílo dle smlouvy o dílo ze dne 3. 5. 2001, jejímž předmětem byla výroba, dodání a montáž eurooken a vrat dle specifikace v ní uvedené. Krajský soud v Brně k odvolání stěžovatele v záhlaví citovaným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé jako věcně správné potvrdil. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl vpředu uvedeným usnesením jako nepřípustné.
Proti rozhodnutím obecných soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že nalézací soud nejprve nechal vypracovat znalecký posudek, přičemž ustanovil nekompetentního znalce z jiného oboru, k jehož závěrům nemohl posléze soud přihlížet. Namísto toho, aby soud nechal vypracovat další znalecký posudek, rozhodl o provedení místního šetření, z něhož, jakož i dalších nekvalifikovaných svědeckých výpovědí, vycházel. Soudy si dle názoru stěžovatele učinily o vadách díla vlastní úvahy, třebaže k posouzení existence, povahy a rozsahu vad bylo zapotřebí odborných znalostí, čímž došlo k vážnému zásahu do jeho práva na spravedlivý proces. Nejvyššímu soudu pak stěžovatel vytkl, že jeho dovolání odmítl, aniž by se byl touto jeho námitkou vůbec zabýval, ačkoli nutnost pořízení revizního znaleckého posudku, resp. znaleckého posudku vůbec, závisí-li posouzení věci na odborných znalostech, je otázkou právní, nikoli skutkovou. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti blíže rozvedl.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je nucen konstatovat, že ústavní stížnost postrádá ústavní rozměr, stěžovatel se skrze námitky procesního charakteru snaží dosáhnout revize skutkového stavu, tyto výhrady ovšem Ústavní soud případnými neshledává. Stěžovatel nalézacímu soudu vytýká provedení místního šetření (de facto namísto toho, aby byl vypracován další znalecký posudek), přehlíží však, že podnět k provedení tohoto místního šetření dal sám, návrh vzešel z jeho strany, a to právě za účelem objasnění existence, závažnosti a rozsahu vad váznoucích na díle. Stěží pak lze mít soudům za zlé, že vycházely z takto provedeného místního šetření, kterého se navíc stěžovatel sám účastnil a k reklamovaným vadám díla se vyjadřoval, např. tím, že oprava kazet na vratech by stála asi 30 000 Kč, jakož i připustil, že žádné opravy neprováděl (srov. str. 6 rozsudku nalézacího soudu). Soudy pak při odůvodnění svého zamítavého rozhodnutí vyšly i ze skutečnosti, že stěžovatel na uplatněné reklamace původně nijak nereagoval (např. ani tím, že by je neuznal), což bylo v rozporu i se smluvními ustanoveními (str. 12 rozsudku odvolacího soudu). Nelze tedy rozumně dospět k závěru, že soudy zasáhly do práva stěžovatele na spravedlivý proces, pakliže své úvahy o uplatněných reklamacích a existenci vad díla za dané situace založily mj. na místním šetření, a nikoli též na (novém, resp. dalším) znaleckém posudku. Ani odmítnutí dovolání stěžovatele Nejvyšším soudem nepředstavuje libovůli tohoto soudu. Požadavek na znalecké zkoumání je třeba posuzovat vždy v kontextu každé věci a stavu řízení o ní, nejde o otázku, která je obecně otevřena dovolacímu přezkumu, což také dovolací soud patřičně reflektoval.
Z uvedených důvodů tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 14. března 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu