ECLI:CZ:US:2017:1.US.655.17.1
sp. zn. I. ÚS 655/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti zastupitelstva obce Tisá, se sídlem Tisá 205, Tisá, zastoupené Pavlem Uhlem, advokátem, sídlem Kořenského 15, Praha 5 - Smíchov, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 9. 2015 č. j. 40 A 4/2015-131 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2016 č. j. 8 As 152/2015-103 spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Nejvyššího správního soudu, jako účastníků řízení, a Mgr. Petry Rendlové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 9. 2015 č. j. 40 A 4/2015-131 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2016 č. j. 8 As 152/2015-103 se odkládá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelem je zastupitelstvo obce, tedy orgán samosprávné územní korporace, který je aktivně legitimován k podání tzv. komunální ústavní stížnosti dle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy a §72 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pokud tvrdí, že nezákonným zásahem státu bylo porušeno právo územního samosprávného celku na samosprávu.
2. Stěžovatel jako nezákonný zásah státu do svého práva na samosprávu spatřuje shora označená rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem a Nejvyššího správního soudu, kterými došlo ke zrušení dílčích pasáží územního plánu obce Tisá. Podstatou zásahu, který napadá stěžovatel, je skutečnost, že soudy nezrušily územní plán, či jeho ucelenou část, nýbrž pouze některé limity ve vztahu ke konkrétním územím. Z územního plánu, který je pečlivě vypracovanou konstrukcí principů, pravidel a regulací, které byly vzájemně propojeny, vyňaly soudy ve vztahu ke konkrétním územím dva různé regulatorní prvky, aniž by byla zrušena celá regulace na konkrétním území. De facto tak soudy územní plán ve vztahu ke konkrétním územím změnily, k čemuž nejsou oprávněny. Došlo tak ke změně územního plánu způsobem, který je v rozporu s představami obce o využití území. Podle stěžovatele je po vydání napadených rozhodnutí sice celý územní plán postaven na konzervativních principech, pouze v lokalitách dotčených napadenými rozhodnutími je postaven v podstatě na minimální regulaci, a to bez jakýchkoliv souvztažností k obci jako celku. Rozhodnutími soudů tak došlo k vytvoření nové zastavitelé plochy, která na daném území nikdy nebyla, a nikdy se o ní takto neuvažovalo. Nová zastavitelná plocha je navíc dle stěžovatele zastavitelná prakticky bez jakýchkoli podmínek. Při běžném projednání územního plánu by takový záměr mohl být vystaven připomínkám a námitkám všech osob a dotčených orgánů. Občané, dotčené osoby a orgány se ovšem vyjadřovali k záměru výrazně regulatorně přísnějšímu a nikoliv k současné soudem nastolené podobě. Platí tak územní plán, který neprošel složitým procesem vyjednávání. Před přijetím napadeného územního plánu bylo dotčené území zcela nezastavitelné, takže napadený derogační zásah správního soudu nelze ani materiálně hodnotit jako návrat k situaci před tímto zásahem.
3. Návrh na odklad vykonatelnosti stěžovatel zdůvodňuje tak, že v současné době neplatí kvůli napadeným rozhodnutím v území, které je dotčeno změnou plynoucí z napadených rozsudků, omezení původně stanovená zrušenou částí územního plánu. Do tohoto území je možno dle stěžovatele bez jakéhokoliv omezení umisťovat stavby v územním řízení a tyto stavby následně povolovat. Umisťování a povolování staveb je otázkou přeneseného výkonu státní správy a orgány samosprávy mají omezené možnosti, jak tento proces ovlivňovat.
4. Podle stěžovatele se na územích, která jsou dotčena napadenými rozsudky, otevírají nové stavební možnosti, které zde nebyly ani před tímto rozsudkem a ani před přijetím napadeného územního plánu. Případná realizace těchto možností je pak od určitého momentu nevratná. Ze strany stěžovatele, který je nositelem samosprávné moci, do jejíhož tradičního katalogu kompetencí spadá i územní plán a regulace území, je to situace neřešitelná. Případný úspěch ústavní stížnosti by nedokázal zhojit případné následky napadených a později zrušených rozsudků. Má-li mít řízení o ústavní stížnosti v tomto případě nějaký jiný než akademický smysl, je třeba dle stěžovatele odložit vykonatelnost napadených rozsudků, protože jinak by případný úspěch stěžovatele nemohl napravit možný omyl obecných soudů a přezkum ústavnosti by tak postrádal věcný smysl.
5. Ústavní soud připomíná, že podaná komunální ústavní stížnost nemá odkladný účinek (srov. ustanovení §79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V souladu s ustanovením §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu však může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
6. Ústavní soud shledal, že argumenty stěžovatele jsou, pokud jde o návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, relevantní. Stěžovatel je zastupitelským orgánem obce, jejíž právo na samosprávu je ústavně zaručeno v čl. 100 odst. 1 Ústavy. Podle čl. 101 odst. 4 Ústavy může stát zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem. Otázka územního plánu obce spadá do samostatné působnosti obcí a jde o důležitý aspekt výkonu ústavně garantované samosprávy spočívající v právu rozhodovat o územním rozvoji obce a jeho parametrech.
7. Rozpor odkladu vykonatelnosti s "důležitým veřejným zájmem" zde Ústavní soud neshledává, naopak je ve veřejném zájmu právně vyjasnit obsah územního plánu a teprve poté činit případné nevratné změny v území. Pokud jde o možnou újmu ve vztahu k právům jiných osob ve smyslu §79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, konkrétně ve vztahu k vedlejší účastnici jako vlastníkovi předmětných pozemků, je nutno vzít v potaz, že před přijetím územního plánu byly pozemky vedlejší účastnice nezastavitelné, po přijetí územního plánu sice zastavitelné, ale s výraznými regulačními omezeními. Poté, co byla napadenými soudními rozhodnutími odstraněna některá omezení v územním plánu, má odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí za důsledek pouze "zakonzervování" stavu platného po přijetí územního plánu. Újma, která může ve smyslu §79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vzniknout "jiným osobám", zde vedlejší účastnici, spočívající v dočasné nemožnosti využít právní stav nastolený rozhodnutími správních soudů, je tak neporovnatelná s možnou újmou do práva na samosprávu obce spočívající v zastavění území, resp. nevratných změnách v území v rozporu s územním plánem obce, resp. v rozporu s představami zastupitelstva obce jakožto samosprávné korporace disponující ústavním právem na samosprávu, byl-li by stěžovatel úspěšný. Naopak v případě neúspěchu ústavní stížnosti bude moci vedlejší účastnice svá práva plynoucí z vlastnictví k předmětným pozemkům plně realizovat.
8. Ústavní soud, vzhledem k výše uvedenému, proto rozhodl podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu o odkladu vykonatelnosti ústavní stížností napadených rozhodnutí, aniž by jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2017
David Uhlíř v. r.
předseda senátu