ECLI:CZ:US:2017:1.US.808.17.1
sp. zn. I. ÚS 808/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Bc. Martina Dobrého a Ing. Miloslavy Dobré, zastoupených Mgr. Jakubem Kerestešim, advokátem se sídlem v Brně, Vídeňská 546/55, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2017 č. j. 11 Co 35/2017-58, spojené s návrhem na zrušení ust. čl. I bodu 89. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění občanský soudní řád, za účasti Městského soudu v Praze, Obvodního soudu pro Prahu 1 a společnosti FIRO-tour, a. s., se sídlem v Praze, Národní třída 37/38, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Návrh na zrušení ust. čl. I bodu 89. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění občanský soudní řád, se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, spojenou s návrhem na zrušení shora citovaného zákonného ustanovení, se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, jímž mělo dojít k porušení čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 12. 2016 č. j. 31 C 51/2016-52 bylo ve věci stěžovatelů jako žalobců proti žalované vedlejší účastnici řízení rozhodnuto tak, že výrokem I. soud zamítl žalobu o zaplacení částky 4 646 Kč s příslušenstvím, výrokem II. uložil žalované zaplatit stěžovatelům tutéž částku a ve výroku III. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku podali stěžovatelé odvolání do zamítavého výroku (I.) a výroku o nákladech řízení.Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2017 č. j. 11 Co 35/2017-58 bylo odvolání odmítnuto jako nepřípustné s odkazem na §202 odst. 2 o. s. ř., jelikož směřovalo proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění, nepřevyšujícím 10 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
2. Stěžovatelé jsou toho názoru, že je jim odpíráno právo na přezkum zákonnosti rozhodnutí dle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V ústavní stížnosti k tomu zejména uvedli, že neprotestují proti tomu, že je nastavena hranice bagatelnosti, ale proti tomu, že byla zvýšena z částky 2 000 Kč na 10 000 Kč a proto napadli také předmětné zákonné ustanovení. Podle jejich názoru takovou částku, vzhledem k běžným cenám a příjmům v České republice, za bagatelní považovat nelze.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Je zřejmé, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o částce, kterou je i ve světle judikatury Ústavního soudu nutno označit za bagatelní. Jak již Ústavní soud mnohokráte uvedl, v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitými a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelů. Vylučuje-li občanský soudní řád u bagatelních věcí (srov. §202 odst. 2 o. s. ř.) přezkum rozhodnutí vydaných v první instanci, což nelze považovat za nesouladné čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, bylo by proti této logice připustit, aby jejich přezkum byl automaticky posunut do roviny soudnictví ústavního. Opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální. Jak Ústavní soud zjistil z napadeného rozsudku, k tomu ve zkoumaném případě nedošlo.
5. Odkaz stěžovatelů na čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod také není případný. Stěžovatelé netvrdí, že by napadený právní předpis byl v rozporu s ústavním zákonem z jiného důvodu, než pro nesoulad s uvedeným článkem Listiny, takže není ani dána podmínka podle §74 zákona o Ústavním soudu.
6. Ústavní stížnost byla tedy odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Pokud jde o návrh stěžovatelů na zrušení ust. čl. I bodu 89. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění občanský soudní řád, byl odmítnut z důvodu zjevné neopodstatněnosti samotné ústavní stížnosti, jak plyne z konstantní judikatury Ústavního soudu v obdobných věcech.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. května 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu