ECLI:CZ:US:2017:2.US.1165.17.1
sp. zn. II. ÚS 1165/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o návrhu Mgr. Květoslavy Šamajové, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podání stěžovatelky bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 18. 4. 2017. Ústavní soud předně zkoumal, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Návrh stěžovatelky trpí vadami. Stížnost neobsahuje některé náležitosti návrhu na zahájení řízení uvedené v ustanovení §34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a především stěžovatelka není zastoupena advokátem (§30 odst. 1, §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), a její podání nelze proto považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem.
2. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se již v minulosti několikrát obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami, tj. především neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tyto nedostatky byla vždy upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. např. řízení evidovaná pod sp. zn. III. ÚS 209/09, II. ÚS 252/09, III. ÚS 186/11, IV. ÚS 3366/11, III. ÚS 104/15, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz).
3. Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené. Účelem tohoto poučení je seznámení účastníka s jemu neznámými podmínkami pro projednání věci před Ústavním soudem. Ústavní soud však ve své rozhodovací praxi opakovaně konstatoval, "že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem a dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat též další náležitosti, pak se setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jeví jako postup neefektivní a formalistický" (srov. např. usnesení ze dne 18. 4. 2017 sp. zn. III. ÚS 1056/17).
4. Stěžovatelka byla s podmínkou povinného advokátního zastoupení (včetně možnosti požádat Českou advokátní komoru o určení advokáta) a s dalšími náležitostmi ústavní stížnosti obeznámena a při podání této stížnosti si tak nepochybně musela být vědoma zákonem předvídaných požadavků na obsahové a formální náležitosti návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti, přesto však podaná ústavní stížnost tyto požadavky nesplňuje.
5. Za dané situace považuje Ústavní soud za neúčelné, aby stěžovatelka byla opětovně vyzývána k odstranění vad podání, a proto z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti návrh stěžovatelky soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. května 2017
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj