ECLI:CZ:US:2017:2.US.1178.17.1
sp. zn. II. ÚS 1178/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Pavlíny Kolínkové, bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2017, č. j. 26 Cdo 3699/2016-500, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností ze dne 14. dubna 2017, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 19. dubna 2017 stěžovatelka brojila proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu s tvrzením, že došlo k zásahu do jejího ústavně zaručeného práva na ochranu vlastnictví ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny. Stěžovatelka uvedla, že tuto ústavní stížnost podává jako doplnění předchozí ústavní stížnosti z roku 2014, jež byla usnesením Ústavního soudu ze dne 12. srpna 2014 sp. zn. II. ÚS 1695/14 odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost. K tomu doplnila, že ústavní stížnost podává bez právního zastoupení, když její dosavadní advokát se v průběhu celé kauzy již "vyčerpal" a nemohl by přispět žádnou novou myšlenkou a stěžovatelce se i přes snahu nepodařilo zajistit pro řízení před Ústavním soudem jiné právní zastoupení.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Návrh stěžovatelky přitom trpí právě tou vadou, že stěžovatelka není pro řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem (srov. §30 odst. 1, §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) a její podání tak není možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem.
3. Vzhledem k tomu, že podání nesplňovalo náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, vyzval Ústavní soud stěžovatelku k odstranění vad podání, a to přípisem ze dne 9. května 2017 adresovaným nejprve na adresu uvedenou stěžovatelkou v ústavní stížnosti, na niž se však výzvu doručit nepodařilo. Posléze Ústavní soud doručil výzvu na adresu stěžovatelčina trvalého pobytu, kde si ji osobně převzala dne 16. června 2017. Výzva rovněž obsahovala upozornění, že stěžovatelkou naznačovaný postup, aby Ústavní soud vzal za základ její předchozí ústavní stížnost směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. května 2011, č. j. 5 Cmo 91/2011-150, není možný, neboť takto nelze obcházet povinné právní zastoupení. Nadto jde ve stávající věci o jiný předmět řízení, byť má s předchozí věcí obdobný skutkový základ (předmětem nyní projednávané věci byla žaloba na zrušení smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky, předmětem předchozí věci byla žaloba na určení neplatnosti smlouvy o převodu členských práv). Současně Ústavní soud stěžovatelku upozornil, že nebude-li uvedená vada ve stanovené lhůtě odstraněna, Ústavní soud její podání odmítne ve smyslu §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
4. Podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, neodstraní-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Podmínky tohoto ustanovení byly splněny, neboť lhůta k odstranění vad marně uplynula (nejpozději v pondělí 17. července 2017) a stěžovatelka k výzvě Ústavního soudu vytýkanou vadu v podobě absence povinného právního zastoupení neodstranila.
5. Ústavní soud proto z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti návrh stěžovatelky soudcem zpravodajem mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. srpna 2017
Jiří Zemánek, v. r.
soudce zpravodaj