ECLI:CZ:US:2017:2.US.1396.15.1
sp. zn. II. ÚS 1396/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Tomáše Stehlíka, zastoupeného Mgr. Janem Lehovcem, advokátem, sídlem Dlážděná 4, Praha 1, proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2015 č. j. 14 Co 108/2015-327, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a za účasti 1) obchodní společnosti Hartl Haus Czech s. r. o., sídlem Haštalská 1072/6, Praha 1, a 2) Josefa Novotného, zastoupeného Mgr. Michalem Ševčíkem, advokátem, sídlem Karolinská 661/4, Praha 8, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ačkoli v petitu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení napadeného usnesení jako celku, z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel brojí pouze proti výroku II. napadeného usnesení.
2. Pro posouzení opodstatněnosti podané ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis, vedený u Exekutorského úřadu Praha 9 pod sp. zn. 184 EX 111/14.
3. Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 30. 3. 2015 č. j. 14 Co 108/2015 - 327 bylo rozhodnuto o odvolání vedlejšího účastníka 2) jako povinného proti usnesení soudního exekutora ze dne 17. 2. 2015 č. j. 184 EX 111/14-214, ve znění opravného usnesení ze dne 25. 2. 2015 č. j. 184 EX 111/14-234, ve věci návrhu vedlejšího účastníka 2) jako povinného na vyslovení neúčinnosti doručení tak, že usnesení soudního exekutora se ve výroku I. potvrzuje ve znění, že se zamítá návrh vedlejšího účastníka 2) na vyslovení neúčinnosti doručení příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 17. 9. 2014 č. j. 184 EX 111/14-70, usnesení č. j. 184 EX 111/14-89, usnesení ze dne 19. 11. 2014 č. j. 184 EX 111/14-99, exekučního příkazu č. j. 184 EX 111/14-14, 184 EX 111/14-28 a 184 EX 111/14-30, protokolu o soupisu movitých věcí na č. l. 29, vyrozumění č. j. 184 EX 111/14-13 a usnesení ze dne 19. 12. 2014 č. j. 184 EX 111/14-129, výzvy ke splnění povinnosti ze dne 29. 7. 2014 č. j. 184 EX 111/14-15, exekučního příkazu ze dne 30. 7. 2014 č. j. 184 EX 111/14-37, vyrozumění o zápisu doložky provedení exekuce ze dne 11. 9. 2014 184 EX 111/14-59, vyrozumění o zápisu doložky provedení exekuce ze dne 11. 9. 2014 184 EX 111/14-60, výzvy k vydání sepsaného vozidla ze dne 11. 9. 2014 č. j. 184 EX 111/14-61, usnesení ze dne 11. 9. 2014 č. j. 184 EX 111/14-63, příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 17. 9. 2014 č. j. 184 EX 111/14-70 (výrok I.). Ve výroku II. bylo rozhodnuto, že usnesení soudního exekutora se ve výroku II. mění tak, že se odvolání vedlejšího účastníka 2) ze dne 10. 2. 2015 proti usnesení soudního exekutora ze dne 19. 12. 2014 č. j. 184 EX 111/14-129 neodmítá.
4. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že souběžně s ústavní stížností podal proti napadenému usnesení městského soudu dovolání i žalobu pro zmatečnost.
5. Z vyžádaného exekučního spisu Ústavní soud zjistil, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016 sp. zn. 20 Cdo 3187/2015 byla dovolání vedlejšího účastníka 2), vedlejší účastnice 1) jako oprávněné a stěžovatele jako vydražitele odmítnuta. Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že protože rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí soudu dovolacího, a není přitom důvodu se od ní odchýlit, Nejvyšší soud dovolání vedlejšího účastníka 2) odmítl (§243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "o. s. ř."). Dovolání vedlejší účastnice 1) a stěžovatele posoudil Nejvyšší soud jako nepřípustná, protože směřují proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř. [§238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.] - výrokem II. usnesení městského soudu bylo změněno usnesení soudního exekutora o odmítnutí odvolání pro opožděnost. Nejvyšší soud tedy dovolání vedlejší účastnice 1) a stěžovatele rovněž odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
6. Ústavní soud dále zjistil, že proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. l. 2016 sp. zn. 20 Cdo 3187/2015 podal vedlejší účastník 2) ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 18. 5. 2016 sp. zn. I. ÚS 1281/16 odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
7. Ústavní soud dále zjistil, že proti ústavní stížností napadenému usnesení městského soudu podal stěžovatel žalobu pro zmatečnost, která byla usnesením městského soudu ze dne 4. 4. 2016 č. j. 14 Co 108/2015-88 zamítnuta. Uvedené usnesení městského soudu napadl stěžovatel odvoláním, o kterém Vrchní soud v Praze doposud nerozhodl.
8. Dle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
9. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
10. Z citovaného ustanovení vyplývá zásada subsidiarity ústavní stížnosti a zásada minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti jiných orgánů veřejné moci; na tyto zásady Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře poukazuje.
11. Jak bylo výše uvedeno, proti ústavní stížností napadenému usnesení městského soudu podal stěžovatel žalobu pro zmatečnost, o které dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Stěžovatel tedy doposud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje a ústavní stížnost je proto nepřípustná.
12. S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. března 2017
JUDr. Radovan Suchánek v.r.
soudce zpravodaj