ECLI:CZ:US:2017:2.US.1602.17.1
sp. zn. II. ÚS 1602/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. K., t. č. ve Věznici Mírov, právně zastoupeného JUDr. Janou Rejžkovou, advokátkou, AK se sídlem Vodní 5178, Zlín, proti usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 10. oddělení obecné kriminality, ze dne 11. 1. 2017 č. j. KRPB-117757-50/TČ-2016-060240 a usnesení Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 22. 3. 2017 č. j. 3 ZN 4636/2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní soud obdržel dne 23. 5. 2017 návrh podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, jímž se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených usnesení orgánů činných v trestním řízení. Napadeným usnesením policejního orgánu bylo odloženo trestní oznámení pro podezření ze spáchání zločinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2, 3 písm. a) tr. zákoníku, a to na neznámého pachatele. Usnesením státního zástupce pak byla jako nedůvodná zamítnuta stížnost stěžovatele proti tomuto usnesení.
2. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že ústavní stížnost, jinak tyto požadavky splňující, je nepřípustná.
3. Ústavní soud zdůrazňuje, že ve své judikatuře přísně ctí zásadu subsidiarity řízení o ústavní stížnosti. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit proti zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě není příslušný žádný jiný orgán, a jakékoliv "dvojkolejné" rozhodování je tedy z podstaty institutu ústavní stížnosti vyloučeno. Jinými slovy, Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a ani součástí soustavy ostatních orgánů veřejné moci, a proto do činnosti orgánů veřejné moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná. Tato zásada výslovně plyne z ustanovení §75 odst. 1 zákona Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
4. V případech ochrany práva na účinné vyšetřování, proti jehož tvrzenému porušení stěžovatel fakticky brojí, je pro přípustnost ústavní stížnosti dle ustálené judikatury Ústavního soudu nutné vyčerpat jako účinný procesní prostředek ochrany práva i žádost o výkon dohledu vyššího státního zastupitelství. Uvedený závěr stran přípustnosti ústavní stížnosti ve věcech skutkově obdobných nyní projednávané Ústavní soud judikoval např. v usnesení ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14 (publikováno jako U 14/74 SbNU 623), v nálezu ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14 [N 51/76 SbNU 691 (body 26-32)] nebo v usnesení ze dne 26. 10. 2015 sp. zn. III. ÚS 2903/15 (http://nalus.usoud.cz).
5. V citovaném usnesení sp. zn. II. ÚS 2166/14 vyslovil Ústavní soud následující závěry.
6. Ústavní soud je oprávněn přezkoumávat akty orgánů veřejné moci zásadně teprve poté, co se ukáže, že ochrana proti jejich zásahům do sféry ústavně zaručených základních práv a svobod v rámci systému procesních prostředků není možná či dostatečně účinná. Musí respektovat daný systém prostředků ochrany práva, a nemůže proto "předbíhat" s poskytnutím ochrany před ostatními orgány veřejné moci, které jsou k tomu oprávněny.
7. Ochranou proti zásahu policejního orgánu způsobenému někomu jinému, než proti komu se vede trestní řízení, a poškozenému (zde: domovní prohlídka provedená u třetí osoby), je postup podle ustanovení §174 odst. 2 písm. b) trestního řádu. Rovněž tato osoba může formou podání žádat dozorujícího státního zástupce o prošetření, zda policejní orgán řádně postupuje při vyšetřování trestné činnosti. Pod pojem "řádný postup" nespadá pouze řádné objasňování trestné činnosti, ale též další úkony spojené s trestním řízením, dopadající svými důsledky i na "třetí osobu". Pokud proto stěžovatel soudí, že jeho práva nebyla policejními orgány šetřena, může (a před podáním ústavní stížnosti musí) využít postup podle citovaného ustanovení §174 trestního řádu.
8. Státní zástupce je po obdržení tohoto podání povinen prověřit postup policejního orgánu z hlediska, zda se ve věci nevyskytují závady, a osobu, která žádost o dozor podala, vždy vyrozumět přípisem o výsledku přezkoumání a o tom, jaká opatření byla učiněna k nápravě zjištěných nedostatků. Pokud by osoba dávající podnět dle ustanovení §174 odst. 2 písm. b) trestního řádu nebyla se způsobem jeho vyřízení (resp. s prováděným dozorem) spokojena, je oprávněna vyzvat bezprostředně vyšší státní zastupitelství k odstranění závad v postupu státního zástupce a žádat, aby vykonalo dohled nad postupem nejblíže nižšího státního zastupitelství (§12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů).
9. Teprve po vyčerpání těchto prostředků k ochraně svých práv a za situace, kdy by stěžovatel nadále trval na tom, že orgány veřejné moci zasáhly do jeho ústavně zaručených práv a svobod, bude možné podat věcně projednatelnou ústavní stížnost, která by však primárně nebrojila přímo proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci, spočívajícímu ve způsobu provedení domovní prohlídky, nýbrž především proti rozhodnutím příslušných státních zástupců.
10. Z citovaných závěrů lze tedy dovodit, že Ústavní soud váže zákonnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti, spočívající ve vyčerpání všech procesních prostředků ochrany práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), na prověření postupu policejního orgánu nejen dozorovým státním zastupitelstvím, ale i tím státním zastupitelstvím, jež podle příslušného ustanovení zákona o státním zastupitelství vykonává nad nejblíže nižším státním zastupitelstvím dohled.
11. V nyní přezkoumávané věci podal trestní oznámení pro podezření ze spáchání zločinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2, 3 písm. a) tr. zákoníku Šalamoun, Spolek na podporu nezávislé justice v ČR, prostřednictvím Nejvyššího státního zastupitelství. Věc byla usnesením Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 10. oddělení obecné kriminality, ze dne 11. 1. 2017 č. j. KRPB-117757-50/TČ-2016-060240 odložena s tím, že nejde o podezření ze spáchání předmětného zločinu a není na místě věc vyřídit jinak.
12. Proti uvedenému usnesení podal stížnost již přímo stěžovatel, který se považoval ve věci za poškozenou osobu. Jeho stížnost pak Okresní státní zastupitelství v Ostravě usnesením ze dne 22. 3. 2017 č. j. 3 ZN 4636/2016 zamítlo jako nedůvodnou.
13. Proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Ostravě, jež bylo v dané věci státním zastupitelstvím dozorovým, však stěžovatel již žádost či výzvu k výkonu dohledu (srov. bod 8) nepodal, resp. z ústavní stížnosti ani z trestního spisu její podání nevyplývá.
14. Z výše vyložených důvodů proto nezbývá než konstatovat, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1, §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), a Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl soudcem zpravodajem jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. září 2017
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj