ECLI:CZ:US:2017:2.US.1641.17.1
sp. zn. II. ÚS 1641/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o vyloučení soudce Ludvíka Davida z rozhodování ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Heleny Vondráčkové, zastoupené Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou se sídlem Západní 449, Chýně, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. března 2017 č. j. 30 Cdo 4203/2016-238, takto:
Soudce Ludvík David je vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 1641/17.
Odůvodnění:
1. Soudce Ludvík David, soudce II. senátu Ústavního soudu rozhodujícího o ústavní stížnosti stěžovatelky vedené pod sp. zn. II. ÚS 1641/17, přípisem ze dne 14. srpna 2017 oznámil předsedkyni I. senátu, že je vyloučen z projednávání věci, neboť byl ve věcech stěžovatelky Heleny Vondráčkové opakovaně činný jako soudce obecného soudu, konkrétně jako předseda a člen senátu 28 Cdo Nejvyššího soudu. Poukázal i na to, že opakovaně rozhodoval i v mimořádně známém případu označovaném jako věc Vondráčková vs. Rejžek. Ludvík David byl předsedou senátu ve věci sp. zn. 28 Cdo 4129/2010 vedené Nejvyšším soudem, v níž byla předmětem řízení žaloba stěžovatelky, také o ochranu osobnosti, proti Policii ČR s požadovaným odškodněním ve výši 14 milionů korun. K odmítnutí dovolání stěžovatelky došlo i v dalších několika dalších řízeních před senátem Nejvyššího soudu, jehož byl soudce Ludvík David předsedou, přičemž některé z těchto případů byly stěžovatelkou medializovány, včetně jeho jmenovité kritiky. Soudce Ludvík David je přesvědčen, že by i stěžovatelka mohla posléze zpochybňovat jeho nestrannost.
2. Podle ustanovení §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen, z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
3. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení §36 zákona o Ústavním soudu představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (srov. čl. 38 odst. 1, dále i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).
4. Nezávislost a nestrannost soudce je klíčovou součástí práva na spravedlivý proces, které je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je přitom třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska. Subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní kritérium pak o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.
5. Při posuzování nestrannosti osoby soudce je vždy zapotřebí vycházet z předpokladu, že se jedná o profesionála schopného oddělit svůj profesní život od činnosti rozhodovací a od soukromých zájmů. Podjatost lze u soudce shledat teprve v případě, kdy je skutečně dán osobní vztah soudce k projednávané věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům. V daném případě soudce poukázal na svůj subjektivní pocit vyloučení z rozhodování o stěžovateli, a to s ohledem na to, že stěžovatelce jako soudce Nejvyššího soudu nevyhověl, přičemž ona svou kritiku vůči předmětným rozhodnutím, včetně zmínění jeho osoby, medializovala. V návaznosti na všechny skutečnosti blíže popsané v bodě 1 výše se soudce Ludvík David subjektivně cítí být podjatým ve smyslu §37 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
6. V souladu s výše nastíněnými principy a se zákonem o Ústavním soudu (§36 a 37) tak I. senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky pro vyloučení soudce z projednávání ústavní stížnosti, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2017
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu