ECLI:CZ:US:2017:2.US.2013.16.1
sp. zn. II. ÚS 2013/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Vlastislava Ryšlavého CSc., zastoupeného Mgr. Petrem Růžkem, advokátem, se sídlem Bezručova 335/33, 301 00 Plzeň, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. dubna 2016, č. j. 71 Co 153/2016-306, a usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 11. listopadu 2015, č. j. 13 C 261/2013-257, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku - Místku jako účastníků řízení a Povodí Odry, státní podnik, adresa Varenská 49, 701 26 Ostrava 1, jako vedlejšího účastníka řízení zastoupeného JUDr. Ing. Evou Radovou, advokátkou, se sídlem Opletalova 1683/41, 110 00 Praha 1, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na zákonného soudce zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny.
2. Okresní soud ve Frýdku - Místku usnesením ze dne 11. listopadu 2015, č. j. 13 C 261/2013-257, v řízení o určení vlastnictví zamítl námitku žalovaných (stěžovatel vystupuje v řízení jako první žalovaný) ohledně místní nepříslušnosti Okresního soudu ve Frýdku - Místku v projednávané věci. Soud prvního stupně dovodil, že s ohledem na znění žaloby podané žalobcem (vedlejším účastníkem řízení), kdy se jedná o spor o určení vlastnictví komponentů malé vodní elektrárny, se ve smyslu §88 písm. i) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném v době podání žaloby, tj. ve znění do 31. prosince 2013, uplatní výlučná místní příslušnost Okresního soudu ve Frýdku - Místku určená podle polohy nemovitosti [pozn. nyní se jedná o §88 písm. b) o. s. ř.]. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999 sp. zn. 25 Cdo 770/98, který se vyjádřil ke stavebnímu charakteru malé vodní elektrárny. Soud prvního stupně poukázal rovněž na závěry vyplývající ze žalobcem doloženého znaleckého posudku, z něhož se podává, že malá vodní elektrárna je součástí vodního díla Šance, které je věcí nemovitou.
3. K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. dubna 2016, č. j. 71 Co 153/2016-306, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud konstatoval, že malou vodní elektrárnu lze charakterizovat jako stavbu specifické povahy, která je sice složena z více komponentů, nicméně její stavební část zahrnující především výtokový objekt, spodní část vodní elektrárny a budovu strojovny, je pevně spojena se zemí. Jedná se přitom o stavbu, která je způsobilá k zápisu do katastru nemovitostí a svou povahou se tedy jedná o nemovitou věc, která je spjata s vodním dílem (přehradou Šance). Z uvedeného je tedy třeba vyvodit závěr, že místně příslušným je ve smyslu §88 písm. b) o. s. ř. Okresní soud ve Frýdku - Místku.
II.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedeného práva na zákonného soudce. Nejprve stručně rekapituluje skutkový stav věci. V prvé řadě namítá, že ve věci nebyly splněny podmínky pro určení místní příslušnosti podle §88 písm. i) o. s. ř., ve znění do 31. prosince 2013, resp. podle §88 písm. b) o. s. ř. ve stávajícím znění, nýbrž místní příslušnost měla být určena podle místa podnikání stěžovatele (§85 odst. 2 o. s. ř.). Vyslovuje přesvědčení, že v případě malé vodní elektrárny se nejedná o nemovitou věc, která by jednoznačně zakládala speciálně určenou místní příslušnost. Poukazuje na to, že závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999 sp. zn. 25 Cdo 770/98, na který odkazoval soud prvního stupně, nelze vztáhnout automaticky na posuzovaný případ. Obecným soudů vytýká, že nedostatečně posoudily jedinečné skutkové okolnosti stávající věci, což má podle stěžovatele za následek porušení práva na spravedlivý proces. Stěžovatel dále poukazuje na různá rozhodnutí Ústavního soudu týkající se práva na zákonného soudce (např. nález ze dne 29. června 2004 sp. zn. III. ÚS 132/04 či nález ze dne 2. března 2010 sp. zn. IV. ÚS 2488/09). Rovněž zdůrazňuje, že znalecký posudek, o který soudy opíraly svoje závěry, je v předmětném řízení nepoužitelný, protože znalec jako dlouholetý spolupracovník žalobce (Povodí Odry, státní podnik) je vyloučen k podání tohoto posudku s ohledem na jeho poměr k žalobci. Soudy k této skutečnosti ovšem nepřihlédly, pročež jejich rozhodnutí trpí vadou. Ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu stěžovatel dále namítá, že se nevypořádal s jeho argumenty, čímž založil nerovnost mezi účastníky řízení. Nadto je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné.
III.
5. Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníků řízení k ústavní stížnosti a od soudu prvního stupně příslušný spis.
6. Oba účastníci řízení považují ústavní stížnost za nedůvodnou a odkázali na svá rozhodnutí. Odvolací soud nadto poukázal na skutečnost, že soud o místní příslušnosti rozhoduje na začátku řízení a nutně tak vychází pouze z tvrzení účastníků, popřípadě z obsahu spisu. Proto při rozhodování o místní příslušnosti nemohou být soudu známa veškerá rozhodující zjištění, ke kterým může soud dojít až na základě dokazování.
7. K ústavní stížnosti podal obsáhlé vyjádření i vedlejší účastník řízení. V něm poukazuje na to, že rozhodnutí o místní příslušnosti není meritorním rozhodnutím, takže jeho ústavněprávní přezkum je omezen. Vyjadřuje přesvědčení, že ústavní stížnost je neopodstatněná a nálezy Ústavního soudu citované stěžovatelem nelze v této věci použít. V další části vyvrací některá tvrzení stěžovatele a dále se věnuje způsobu určování místní příslušnosti. V této souvislosti zdůrazňuje, že výlučná místní příslušnost má přednost před příslušností obecnou či danou na výběr. Dospívá k závěru, že byly splněny podmínky pro určení výlučné místní příslušnosti podle §88 písm. b) o. s. ř., neboť řízení se týká práv k nemovité věci. K otázce případného posuzování podjatosti znalce uvádí, že tento procesní úkon, jakož i jiné úkony (např. provádění dokazování) přísluší soudu až poté, co začne jednat ve věci samé, tj. až po posouzení místní příslušnosti. Vzhledem k tomu, že soud dosud ve věci samé jednat nezačal, byla i námitka případné podjatosti znalce vznesená stěžovatelem předčasná. Vedlejší účastník dále podotýká, že pro určení místní příslušnosti je podstatné vymezení předmětu řízení učiněné žalobcem v rámci skutkových tvrzení v žalobě a jejím petitu. V dané věci se žalobce domáhá určení vlastnictví k nemovitosti, a proto je dána místní příslušnost podle polohy této nemovitosti.
8. Ústavní soud zaslal všechna vyjádření stěžovateli k případné replice, ten však ve stanovené lhůtě nereagoval.
IV.
9. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, pročež dospěl k závěru, že není opodstatněná.
10. V dané věci stěžovatel brojí proti rozhodnutí o místní příslušnosti. K jeho výhradám je třeba v obecné rovině uvést, že rozhodování o námitce místní příslušnosti je procesním rozhodnutím. Třebaže Ústavní soud připouští možnost podat proti takovému rozhodnutí ústavní stížnost, nelze na toto rozhodování klást stejné nároky, jako na rozhodování meritorní. Ústavněprávní přezkum rozhodování obecných soudů směřuje, jak ostatně vyplývá z §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a jak si je stěžovatel vědom, k přezkumu meritorních rozhodnutí, přičemž přezkum procesních rozhodnutí Ústavní soud připouští pouze výjimečně tam, kde by porušením procesních předpisů v průběhu procesu došlo k nenapravitelnému důsledku, jako tomu je např. při odnětí věci zákonnému soudci. Jde především o to, aby takové rozhodnutí nebylo svévolné.
11. V dané věci obecné soudy dospěly ke zcela spolehlivým zjištěním, zakládajícím místní příslušnost Okresního soudu ve Frýdku - Místku. Jejich závěr, že pokud je předmětem žaloby malá vodní elektrárna (včetně jejích komponentů), jakožto součást vodního díla, je možno ji považovat za nemovitost, je logický a není projevem svévole. Právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny by bylo porušeno, pokud by komukoliv byla upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný. K takové situaci v posuzované věci nedošlo, neboť se obecné soudy zkoumáním místní příslušnosti zabývaly a svá rozhodnutí, tedy proč je dána výlučná místní příslušnost podle §88 písm. i) o. s. ř., resp. podle 88 písm. b) o. s. ř., řádně odůvodnily. Názor, že jde o nemovitost, vycházel v prvé řadě ze žalobních tvrzení žalobce a byl postaven na závěrech vyplývajících z výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 770/98, které jsou aplikovatelné i na stávající věc. Skutečnost, že žalobní tvrzení se opírala mj. i o znalecký posudek, není v této souvislosti a za daného procesního stavu významná. Soud určený podle polohy nemovitosti (forum rei sitae) je přitom výlučně příslušný tehdy, jde-li v řízení o samotnou existenci práva k nemovitosti, jeho trvání a zánik, nikoliv pouze o práva a povinnosti z toho plynoucí (podrobněji např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 574). Z řečeného vyplývá, že označení soudu, u něhož má být věc projednávána, zůstává především v dispozici žalobců.
12. Pokud stěžovatel poukazoval na nálezy Ústavního soudu týkající se práva na zákonného soudce, tyto nejsou na stávající věc aplikovatelné. V nálezu ze dne 29. června 2004 sp. zn. III. ÚS 132/04 (N 88/33 SbNU 347) šlo o nesprávně určenou věcnou příslušnost soudu v trestním řízení; v nálezu ze dne 2. března 2010 sp. zn. IV. ÚS 2488/09 (N 37/56 SbNU 445) pak sice šlo o určení místní příslušnosti, avšak výtky Ústavního soudu směřovaly k nedostatečnému, resp. zcela absentujícímu odůvodnění tohoto rozhodnutí, což ovšem není stávající případ.
13. Co se týče námitky, že znalecký posudek mohl být vyhotoven osobou, která je podjatá, Ústavní soud uvádí, že to by mohl být samozřejmě důvod pro případné vyloučení znalce, a to zejména pokud by uvedený znalecký posudek sloužil jako důkaz. Nicméně ve stádiu zkoumání otázky místní příslušnosti, což je otázka navýsost procesního charakteru, která je řešena na samém počátku soudního řízení, tato skutečnost nehraje zásadní roli. Nelze navíc přehlédnout, že žalobce použil znalecký posudek toliko podpůrně ke svému tvrzení ohledně charakteru stavby malé vodní elektrárny. Nadto zůstává otázkou, zda je znalec skutečně podjatý ve smyslu §11 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů. Nicméně pokud by měl být v budoucnu takový posudek použit např. jako důkaz k rozhodnutí ve věci samé, měl by se soud projednávající věc zamýšlet i nad touto námitkou, bude-li vznesena.
14. Ze shora uvedených důvodů tedy Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatele a posoudil tak ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2017
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu