ECLI:CZ:US:2017:2.US.2093.17.1
sp. zn. II. ÚS 2093/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatelů J. M., zastoupeného Mgr. Barborou Gaveau, LL.M., advokátkou, se sídlem Stroupežnického 20, Praha 5, a nezletilých T. M. a V. M., zastoupených zákonným zástupcem Jaromírem Mindlem, proti usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 11. 5. 2017, č. j. 12 P 31/2013-646, spojené s návrhem na zrušení §922 odst. 1 a §923 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Okresního soudu Praha - západ jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 4. 7. 2017 napadli stěžovatelé v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým Okresní soud Praha - západ v řízení o návrhu otce nezletilých (dále také jen "otec") na snížení výživného na nezletilé děti K., V. a A. M., zamítl návrh otce na přibrání nezletilých dětí narozených v jeho dalším manželství - T. M. a V. M., do řízení jako vedlejších účastníků, a na ustanovení jejich opatrovníka. Svoji ústavní stížnost stěžovatelé spojili s návrhem na zrušení §922 odst. 1 a §923 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník").
2. Stěžovatel ve svém návrhu stejně jako později v ústavní stížnosti namítal, že tak učinil v zájmu svých dětí T. M. a V. M. narozených v jeho druhém manželství, neboť tito mají prokazatelný právní zájem na výsledku řízení o snížení výživného na děti narozené z prvního manželství stěžovatele, protože o prostředky převedené ve prospěch dětí z prvního manželství bude muset být krácena jejich životní úroveň. Stěžovatel poukazuje na propastný rozdíl v životní úrovni dětí z prvního a druhého manželství, a dosud stanovené výživné považuje za rozporné s dobrými mravy, s požadavkem na zajištění zásadně shodné životní úrovně dětí a otce, tedy přeneseně zásadně shodné životní úrovně dětí z prvního i druhého manželství vůči otci. Stěžovatel má za to, že v řízení o výživném není pomíjení dalších dětí povinných zdaleka ojedinělé, neboť opatrovnické soudy nově vzniklým vyživovacím povinnostem ve svých odůvodněních věnují téměř nulovou pozornost, a pouze uvádějí, že k dalším vyživovacím povinnostem bylo přihlédnuto, aniž uvedou, v jaké konkrétní výši soud tyto další vyživovací povinnosti započítal.
3. V projednávané věci Ústavní soud předně považuje za nutné (i s ohledem na argumentaci stěžovatele) připomenout svoji již ustálenou judikaturu, pokud jde o otázku procesního zastupování nezletilých stěžovatelů jejich rodiči či jen jedním z rodičů v řízení o ústavních stížnostech proti rozhodnutím o úpravě výchovných poměrů k nezletilým dětem. Právní úprava řízení o ústavní stížnosti v zákoně o Ústavním soudu [§72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] vylučuje, aby ústavní stížnost byla podána jménem či ve prospěch jiné osoby, a to i v případě, jde-li o nezletilého syna či dceru stěžovatele. V takovém případě je naplněn předpoklad odmítnutí podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, a to jako návrhu podaného někým zjevně neoprávněným (shodně Ústavní soud rozhodoval např. v usnesení ze dne 10. 6. 2015 sp. zn. II. ÚS 492/15, ze dne 9. 9. 2015 sp. zn. IV. ÚS 1950/15, ze dne 14. 7. 2015 sp. zn. III. ÚS 1521/15, ze dne 13. 8. 2015 sp. zn. IV. ÚS 1522/15, všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz). Jakoukoliv polemiku stěžovatele k výše uvedenému nepokládá Ústavní soud za relevantní, když již ve svém usnesení sp. zn. IV. ÚS 626/16 ze dne 22. 3. 2016 konstatoval, že "protože v rozhodování Ústavního soudu, které se týká problematiky podávání ústavních stížností zákonnými zástupci nezletilých dětí v otázkách týkajících se úpravy práv a povinností k nim, neexistují diametrální rozpory, neshledal senát Ústavního soudu důvod k postupu navrhovanému stěžovateli, tedy k předložení otázky k posouzení plénu podle ustanovení §23 zákona o Ústavním soudu".
4. Ústavní soud neshledal důvodu se od těchto svých závěrů odchýlit ani v nyní projednávané věci, kdy se taktéž stěžovatel domáhá předložení posouzení této otázky plénu dle §23 zákona o Ústavním soudu, a posoudil podání ústavní stížnosti nezletilými T. M. a V. M., jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
5. Pokud jde o věc samotnou, dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V projednávané věci Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatelé napadají procesní rozhodnutí, proti kterému není ústavní stížnost (v dané fázi soudního řízení) přípustná, resp. je předčasná.
6. Ústavní soud ve své judikatuře akcentuje skutečnost, že sám poskytuje ochranu konstitučně garantovaným právům a svobodám až tehdy, kdy ji nemůže poskytnout jiný orgán veřejné moci. Je proto třeba vycházet ze zásady, že ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli dílčí rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná, tedy přestože proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány, pokud právní řád takové prostředky vůbec předvídá [srov. kupř. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 292/05 ze dne 29. 9. 2005 (U 23/38 SbNU 587)]. Z tohoto pravidla Ústavní soud ve své rozhodovací praxi připustil výjimky, jež spočívají v možnosti napadnout i pravomocné rozhodnutí, které pouze uzavírá určitou část řízení nebo které řeší jistou procesní otázku, ačkoli řízení ve věci samé ještě neskončilo. Musí však být kumulativně splněny dvě podmínky: jednak rozhodnutí musí být způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv či svobod a dále je třeba, aby se námitka porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod omezovala jen na příslušné stádium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto, tedy aby již nemohla být v rámci dalšího řízení (např. při použití opravných prostředků proti meritorním rozhodnutím) efektivně uplatněna.
7. V posuzovaném případě Ústavní soud naplnění shora zmiňovaných podmínek neshledal. Stěžovatel uplatnil ústavní stížnost v situaci, kdy řízení vedené Okresním soudem Praha - západ pod sp. zn. 12 P 31/2013, nebylo dosud skončeno, neboť o jeho návrhu na snížení výživného dosud nebylo rozhodnuto. Není tudíž vyloučena ani ta varianta, že o podaném návrhu bude rozhodnuto pro stěžovatele příznivě. Bude-li mít přesto stěžovatel v dalším průběhu řízení za to, že pro něj nepříznivé pravomocné rozhodnutí bylo dotčeno vadami, nic mu nebude bránit, aby proti takovému rozhodnutí brojil novou ústavní stížností (obdobně usnesení sp. zn. II. ÚS 4532/12 ze dne 11. 12. 2012, usnesení sp. zn. I. ÚS 4549/12 ze dne 16. 4. 2013, usnesení sp. zn. IV. ÚS 1005/15 ze dne 23. 4. 2015, usnesení sp. zn. II. ÚS 3473/14 ze dne 27. 5. 2015, či usnesení sp. zn. III. ÚS 3407/14 ze dne 3. 6. 2015, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
8. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost, pokud jde o stěžovatele J. M., odmítnout podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost, když neshledal důvod k postupu dle §75 odst. 2, a pokud jde o nezletilé stěžovatele T. M. a V. M. ji odmítnout podle §43 odst. 1 písm. c) tohoto zákona jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
9. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud ústavní stížnost odmítl, byl ve smyslu §43 odst. 2 písm. b), ve spojení s §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senátem odmítnut podle §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu i návrh na zrušení §922 odst. 1 a §923 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Jde totiž o návrh akcesorický, který sdílí osud odmítnuté ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 15. srpna 2017
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu