ECLI:CZ:US:2017:2.US.226.17.1
sp. zn. II. ÚS 226/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Elišky Bendlové, zastoupené JUDr. Radkem Šmerdou, Ph.D., advokátem, se sídlem Revoluční 1044/23, 110 00 Praha 1, směřující proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2016, č. j. 31 Nc 381/2016-136, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2016, č. j. 31 Nc 439/2016-482, a usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 2. ledna 2017, č. j. 23 EXE 1302/2015-176, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny.
2. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2016, č. j. 31 Nc 381/2016-136, bylo v rámci exekučního řízení rozhodnuto v souladu s §16 odst. 1 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), o námitce podjatosti vznesené povinnou (stěžovatelkou) tak, že soudci Okresního soudu v Rakovníku uvedení ve výroku tohoto rozhodnutí nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 23 EXE 1302/2015.
3. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2016, č. j. 31 Nc 439/2016-482, bylo v rámci žaloby na obnovu řízení podané žalovanou (stěžovatelkou) rozhodnuto v souladu s §16 odst. 1 věta první o. s. ř. o námitce podjatosti vznesené žalovanou tak, že soudci Okresního soudu v Rakovníku uvedení ve výroku tohoto rozhodnutí nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 4 C 86/2013.
4. Usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 2. ledna 2017, č. j. 23 EXE 1302/2015-176, bylo v rámci exekučního řízení rozhodnuto v souladu s §29 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, o námitce podjatosti vznesené povinnou (stěžovatelkou) tak, že soudní exekutor Exekutorského úřadu Beroun Mgr. Pavel Dolanský není vyloučen z projednávání a rozhodnutí exekuce vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 23 EXE 1302/2015.
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti všem výše uvedeným rozhodnutím, neboť pochybení, která se v nich vyskytují, dosahují podle jejího názoru takové intenzity, že extrémním způsobem ohrožují jej ústavně zaručená práva. Po poměrně obsáhlé rekapitulaci okolností vedoucích k vydání exekučního titulu a následnému zahájení exekučního řízení se věnuje vlastním námitkám ve vztahu k napadeným rozhodnutím. Dovozuje, že soudní znalci, exekutoři i soudci vystupující v jejím sporu jsou podjatí, neboť manželka oprávněného, což je současně i jeho právní zástupkyně, pracuje na Ministerstvu spravedlnosti na vedoucí pozici v oddělení justičního dohledu. Soudním rozhodnutím pak vytýká jejich obecnost, z čehož vyplývá jejich nepřezkoumatelnost a tedy porušení práva na spravedlivý proces.
6. Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je Ústavní soud povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V tomto ohledu dospěl Ústavní soud k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný.
7. Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V dané věci nejsou splněny ani výjimečné předpoklady pro přijetí ústavní stížnosti vymezené v §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
8. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele.
9. V posuzované věci stěžovatelka ústavní stížností napadla jednak rozhodnutí Krajského soudu v Praze o jejím návrhu na vyloučení soudců Okresního soudu v Rakovníku, jednak rozhodnutí Okresního soudu v Rakovníku o jejím návrhu na vyloučení soudního exekutora. Ústavní soud podotýká, že s ohledem na výše zmiňovanou zásadu subsidiarity ústavní stížnosti může být povolán ke kontrole postupu soudu teprve po skončení řízení. V obecné rovině je sice třeba konstatovat, že projednávání a rozhodování ve věci musí být spravedlivé, čemuž by odporovalo, byla-li by věc projednávána a rozhodnuta soudcem, kterým věc projednávána a rozhodována být neměla. Současně je však nutno konstatovat, že ačkoliv je toto usnesení pro Okresní soud v Rakovníku, resp. soudního exekutora, jakož i pro účastníky řízení závazné, stěžovatelce, bude-li mít v dalším průběhu řízení za to, že rozhodnutí jí nepříznivé bylo vydáno soudcem (soudním exekutorem) k tomu nepříslušným, nic nebrání, aby uvedené námitky uplatnila později v průběhu dalšího řízení, neboť rozhodnutím nadřízeného soudu o námitce podjatosti nemusí být otázka vyloučení soudce v civilním řízení soudním definitivně vyřešena. Podle §16b o. s. ř. totiž rozhodnutím nadřízeného soudu o námitce podjatosti není dotčeno mimo jiné ustanovení §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., tzn., že stěžovatelka může své námitky uplatnit jako důvod žaloby pro zmatečnost proti pravomocnému rozhodnutí prvoinstančního nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno.
10. Vydáním rozhodnutí o námitce podjatosti, třebaže přímo proti nim nejsou přípustné opravné prostředky, řízení ve věci samé nekončí a stěžovatelce jsou nadále k dispozici procesní prostředky, kterými jsou tvrzená pochybení napravitelná. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to vyplývá z jeho již ustálené rozhodovací praxe k rozhodnutím o podjatosti soudců (srov. např. usnesení ze dne 28. července 2016 sp. zn. I. ÚS 2237/16, usnesení ze dne 30. září 2016 sp. zn. I. ÚS 2625/16 či usnesení ze dne 19. října 2016 sp. zn. III. ÚS 3410/16).
11. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením předložený návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 18. dubna 2017
Jiří Zemánek, v. r.
soudce zpravodaj