ECLI:CZ:US:2017:2.US.2410.16.1
sp. zn. II. ÚS 2410/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Z. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 4 To 334/2015-692 ze dne 24. listopadu 2015 a usnesení Okresního soudu v Blansku č. j. 1 T 111/2013-679 ze dne 21. října 2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavní práva zaručená čl. 8, čl. 10 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Napadeným usnesením Okresního soudu v Blansku byl podle §283 písm. d) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 1 T 111/2013 s odůvodněním, že stěžovatel soudu nepředložil žádné nové důkazy ani nevyvstaly nové skutečnosti, které by samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy již známými mohly vést k jiným závěrům o vině či trestu. Stížnost stěžovatele byla dalším napadeným usnesením Krajského soudu v Brně zamítnuta jako nedůvodná.
3. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí, je vždy povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky kladené na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy mj. i to, zda byla podána včas.
4. Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu má právo podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba, pokud tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost musí být podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu podána v rámci lhůty dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, se kterým je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
5. Posledním opravným prostředkem ve věci návrhu stěžovatele na povolení obnovy řízení byla stížnost proti usnesení Okresního soudu v Blansku č. j. 1 T 111/2013-679 ze dne 21. 10. 2015, o které Krajský soud v Brně rozhodl usnesením č. j. 4 To 334/2015-692 ze dne 24. 11. 2015. Z obsahu spisu Okresního soudu v Blansku sp. zn. 1 T 111/2013 se podává, že toto usnesení Krajského soudu v Brně (které je rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje) bylo stěžovateli doručeno dne 12. 1. 2016. Jeho obhájkyni bylo dodáno do datové schránky dne 11. 1. 2016, přičemž bylo doručeno fikcí dne 21. 1. 2016 podle §17 odstavce 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (viz potvrzení o dodání a doručení do datové schránky advokátky na č. l. 697 spisu Okresního soudu v Blansku). Posledním dnem lhůty k podání ústavní stížnosti bylo tedy pondělí 21. 3. 2016. Pokud však stěžovatel podal ústavní stížnost až dne 21. 7. 2016, učinil tak daleko po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Uvedená dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti, podmiňující vedle dalších požadavků možnost jejího věcného projednání, je nepřekročitelná a marné uplynutí této lhůty zákon o Ústavním soudu neumožňuje jakkoliv zhojit.
6. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako opožděně podanou.
7. Ústavní soud nepřehlédl, že JUDr. Ivaně Dufkové, která stěžovatele zastupovala při podání ústavní stížnosti, byl od 1. 1. 2017 pozastaven výkon advokacie. K odstranění vady spočívající v absenci zastoupení advokátem v řízení o Ústavní stížnosti však již stěžovatele nevyzýval, neboť ani její náprava by nic nemohla změnit na tom, že ústavní stížnost není pro opožděnost přijatelná k meritornímu projednání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. března 2017
Jiří Zemánek, v. r.
soudce zpravodaj