ECLI:CZ:US:2017:2.US.2479.16.1
sp. zn. II. ÚS 2479/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem v právní věci stěžovatele J. P., zastoupeného Mgr. Sylvou Šiškeovou, advokátkou, Advokátní kancelář se sídlem Jakubské nám. 4, Brno, proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 5. 11. 2015 č. j. 34 T 120/2015-295 a usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 9. 2. 2016 č. j. 6 To 430/2015-420 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel napadá ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 26. 7. 2016 - po výzvě řádně doplněna dne 3. 10. 2016 advokátkou, shora označená rozhodnutí obecných soudů tvrzením, že jimi bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na účinné vyšetřování.
2. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4). Podle odst. 2 téhož ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.
3. Z ústavní stížnosti a přiložených listin plyne, že stěžovatel podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, avšak proti usnesení odvolacího krajského soudu již dovolání nepodal, přestože o tomto svém právu byl soudem řádně poučen (str. 4 usnesení - poučení). Jediným krokem, který stěžovatel učinil, bylo nejasné podání, resp. přípis, který adresoval Okresnímu soudu ve Zlíně. Na základě něj okresní soud předložil spis spolu s předkládací zprávou Nejvyššímu soudu, který přípis mylně považoval za dovolání. Jak však uvádí Nejvyšší soud v rámci sdělení ze dne 25. 8. 2016 (sp. zn. Ntn 183/2016), stěžovatel nebyl zastoupen advokátem, ačkoliv o této povinnosti byl poučen již odvolacím soudem a podle obsahu přípisu se o dovolání ani jednat nemohlo. Přípis stěžovatele byl spíše žádostí, kterou se snažil uplatnit nárok na bezplatnou obhajobu. Proto Nejvyšší soud vrátil trestní spis okresnímu soudu bez věcného vyřízení.
4. Lze tedy shrnout, že stěžovatel ve věci nepodal dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu a nevyčerpal tak všechny prostředky ochrany svého práva, které mu zákon umožňoval. Navíc tuto okolnost zmiňuje i v rámci svého podání ze dne 26. 7. 2016, v němž si uvědomuje skutečnost, že promeškal lhůtu určenou k podání mimořádného opravného prostředku (dovolání).
5. Pro úplnost Ústavní soud zvážil, zda ústavní stížnost nepřijmout na podkladě ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení míří zejména na situace, kdy existuje silný a významný veřejný zájem na tom, aby ústavní stížnost byla projednána (podrobně viz Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I.: Zákon o Ústavním soudu s komentářem. Praha : ASPI, a. s., 2007, s. 386n.). O takový případ se zde však nejedná (blíže viz Filip, J., Höllander, P., Šimíček, V.: Zákon o Ústavním soudu. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, s. 580n.).
6. S ohledem na subsidiaritu ústavní stížnosti, zde spočívající v nevyčerpání mimořádného opravného prostředku (dovolání), dospěl Ústavní soud v této konkrétní věci k závěru, že o ní není oprávněn rozhodnout jinak, než ji pro nepřípustnost odmítnout [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2017
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj