ECLI:CZ:US:2017:2.US.3107.16.1
sp. zn. II. ÚS 3107/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele P. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici v Pardubicích, zastoupeného JUDr. Lukášem Polákem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem třída Míru 450, Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 31. 8. 2016 č. j. 14 To 283/2016-54 a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 7. 2016 č. j. 0 Nt 2235/2016-25 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatel včas podanou ústavní stížností napadl v záhlaví uvedená usnesení obecných soudů tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na ochranu zdraví podle čl. 31 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a zákaz mučení či podrobení krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu podle čl. 7 odst. 2 Listiny. Stěžovatel tvrdí, že obecné soudy při přezkoumávání jeho žádosti pominuly závěry znalce i procesní historii věci, z níž je patrné, že vězeňské prostředí je velmi stresové a právě stres je stěžejní faktor negativně ovlivňující jeho zdravotní stav. Navíc stěžovatel namítá, že soudy nezadaly znalecké zkoumání jeho zdravotního stavu a vycházely pouze z lékařských zpráv a doplňujících zpráv od lékařské komise Vězeňské služby. Podle stěžovatele již samotný fakt, že je stižen nevyléčitelnou chorobou je důvodem k upuštění od zbytku uloženého trestu a je zcela irelevantní tvrzená schopnost vězeňské služby zajistit mu odpovídající zdravotní péči (ve spolupráci s civilními zdravotnickými zařízeními).
2. Okresní soud v Pardubicích shora označeným usnesením zamítl žádost stěžovatele o upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody ze zdravotních důvodů. Z provedeného dokazování vzal soud za zjištěné, že závažné zdravotní důvody pro upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody nejsou dány. Vycházel přitom zejména ze zprávy Zdravotnického střediska Vězeňské služby ČR, Oblastní lékařské komise, Zprávy ředitele Věznice Pardubice, zprávy z propouštěcí zprávy z Interní kliniky Kardiologického oddělení Nemocnice Pardubického kraje a zprávy posudkového lékaře České správy sociálního zabezpečení. Soud konstatoval, že Vězeňská služba je schopna poskytnout nebo zajistit stěžovateli potřebnou zdravotní péči a ke zhoršení zdravotního stavu stěžovatele by mohlo dojít jak ve výkonu trestu odnětí svobody, tak i mimo něj. Stěžovatel netrpí nevyléčitelnou nemocí, která by byla bezprostředně životu nebezpečná, ani nevyléčitelnou duševní nemocí.
3. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích shora označeným usnesením stížnost stěžovatele zamítl. Konstatoval, že Vězeňská služba zajišťuje a poskytuje stěžovateli maximální péči a jeho zdravotnímu stavu je věnována patřičná pozornost (podávání medikamentů a jejich přizpůsobování aktuálnímu zdravotnímu stavu, zajištění péče v civilních zdravotnických zařízeních). Samotný soud zdůraznil, že nepochybuje o závažnosti onemocnění odsouzeného, přesto poukazuje na jednoznačné závěry lékařské komise o schopnosti další výkonu trestu. Současně uvedl, že je rozdíl mezi domácím a vězeňským prostředím, avšak nelze v tomto směru pominout, že stěžovatel páchal trestnou činnost i v době, kdy již probíhala léčba jeho srdečního onemocnění. Nebýt této okolnosti, mohl by svůj zdravotní stav léčit v klidném domácím prostředí. Žádost stěžovatele o znalecké zkoumání jeho zdravotního stavu soud vyhodnotil jako nedůvodnou s ohledem na podrobnost všech lékařských zpráv, které měly oba soudy k dispozici. Na závěr poukázal na oprávnění Vězeňské služby podat návrh na přerušení výkonu trestu odnětí svobody.
II.
4. Ústavní soud předně připomíná, že podle čl. 83 Ústavy je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nástroji ústavněprávního přezkumu vykonávaného tímto soudem jsou vedle materiálních a institucionálních garancí fungování demokratického právního státu zakotvených v Ústavě též základní práva, jejichž katalogem je Listina základních práv a svobod. Ústavní soud zdůrazňuje, že se cítí být vázán doktrínou minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu, event. porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
5. V nyní projednávané věci stěžovatel namítá, že obecné soudy nedostatečně posoudily zdravotní stav stěžovatele ve vztahu k jeho žádosti o upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody, resp. že na základě provedeného dokazování dospěly k nesprávným závěrům. Současně dodává, že soudy měly jeho zdravotní stav zkoumat též znalecky a zadat vypracování znaleckého posudku, přičemž v průběhu řízení zpochybňoval též odbornost či specializaci lékařské komise. V tomto směru sám stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že Ústavnímu soudu nepřísluší hodnocení podmínek pro upuštění od zbytku výkonu trestu odnětí svobody ze zdravotních důvodů. Ústavní soud k tomu dodává, že jeho pravomoc spočívá toliko v přezkoumání, zda bylo řízení před obecnými soudy vedeno v souladu s ústavněprávními principy obsaženými v Listině.
6. Stran posouzení procesu dokazování platí jako obecný princip, že z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá i zásada volného hodnocení důkazů. Soud rozhoduje, které skutečnosti jsou k dokazování relevantní a které z navržených (případně i z nenavržených) důkazů provede, případně zda a nakolik se jeví nezbytné (žádoucí) dosavadní stav dokazování doplnit, které skutečnosti má za zjištěné a které dokazovat netřeba. Do hodnocení provedených důkazů obecnými soudy není Ústavní soud zásadně oprávněn zasahovat. Důvodem k zásahu je až stav, kdy hodnocení důkazů a tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či excesu logického (vnitřního rozporu). O takový případ se však nyní nejedná.
7. Ústavní soud dále zdůrazňuje, že rozhodnutí soudu podle ustanovení §327 odst. 3 trestního řádu, tj. rozhodnutí soudu o žádosti o upuštění od zbytku výkonu trestu odnětí svobody ze zdravotních důvodů, závisí na bezprostřední úvaze obecných soudů (zásada přímosti a bezprostřednosti řízení). Ze strany obecných soudů je třeba zvážit závažnost nemoci, její stadium a průběh, možnosti věznice zajistit odpovídající léčebnou péči i délku nevykonaného zbytku trestu. Podkladem pro rozhodnutí je vedle zprávy o zdravotním stavu zpravidla též výsledek konziliárního lékařského posouzení.
8. Z hlediska ústavněprávního lze vzhledem k výše uvedenému konstatovat, že obecné soudy své závěry opřely o adekvátní důkazy, které jim umožnily zjistit stav věci v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Ústavní soud poukazuje na množství lékařských zpráv a dalších listinných důkazů (vyšetření aj.), které měly obecné soudy k dispozici při svém rozhodování. Závěry obecných soudů jsou dostatečně podloženy provedenými důkazy, přičemž krajský soud se ve věci vyjádřil též k žádosti stěžovatele o vyhotovení znaleckého posudku k jeho zdravotnímu stavu. Zajisté ani obecné soudy, ani Ústavní soud si nedovolují nikterak zlehčovat zdravotní stav stěžovatele, avšak je skutečností, že stěžovatel páchal trestnou činnost, za niž je nyní ve výkonu trestu odnětí svobody. Z provedených důkazů plyne, že ve věznici je stěžovateli poskytována zdravotní péče, přičemž mu byla prokazatelně poskytnuta i lékařská péče mimo areál věznice. Argumentace stěžovatele stran porušování jeho základního práva na zdraví se tedy nejeví jako případná.
9. Ústavní soud uzavírá, že neshledal důvod, aby řádně odůvodněné závěry soudů z ústavního hlediska zpochybňoval, a proto mu nepříslušelo jejich rozhodnutí jakkoliv přehodnocovat. Nelze dospět k jinému závěru, než že v posuzované věci nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele. Jeho stížnost je nutno označit za zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2017
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu