ECLI:CZ:US:2017:2.US.3590.16.1
sp. zn. II. ÚS 3590/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky J. K., zastoupené JUDr. Pavlem Novotným, advokátem, AK se sídlem Milady Horákové 10, Svitavy, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27. 7. 2016 č. j. 27 Co 221/2016-793, a proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 22. 3. 2016 č. j. 0 P 268/2014-763, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka podala dne 31. 10. 2016 v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost, v níž tvrdila, že bylo zasaženo do jejího základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách (dále jen "Úmluva") a práva na ochranu rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny a práva na péči o dítě dle 32. odst. 4 Listiny. Navrhovala, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil jak rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové -pobočky v Pardubicích ze dne 27. 7. 2016 č. j. 27 Co 221/2016-793, tak rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 22. 3. 2016 č. j. 0 P 268/2014-763.
2. Stěžovatelka ve své stížnosti uvedla, že obecné soudy při svém postupu zasáhly do jejích výše uvedených základních lidských práv v řízení zahájeném na její návrh, jímž se domáhala změny úpravy péče o nezletilého syna L., tak, aby jí byl svěřen do péče, a dále určení výživného k němu (konkrétně, aby otci nezletilého nebylo stanoveno výživné). Podle stěžovatelky soudy porušily její právo na spravedlivý proces tím, že neprovedly jí navržený důkaz - znalecký posudek z oboru psychologie, jímž měly být zhodnoceny potřeby a přání nezletilého a také poměry otce a matky nezletilého, a dále výslech nezletilého L. Soud podle stěžovatelky tyto její důkazní návrhy neakceptoval, důkazy neprovedl a nesprávně tak posoudil změnu poměrů ve věci, která by odůvodňovala vyhovění jejímu návrhu a změnu stávajícího rozsudku o péči o nezletilého, jímž byl tento svěřen do péče otci. Stěžovatelka uvedla, že nezletilý L. vyjádřil své přání žít s ní, čímž došlo k podstatné změně poměrů. Soudy však dle ní v rozporu se závěry nálezů Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1708/14 a sp. zn. II. ÚS 2943/2014 toto přání nezletilého dítěte řádně nezohlednily. Dle stěžovatelky došlo v důsledku opomenutí těchto důkazních návrhů následně k nesprávnému rozhodnutí soudů, jimiž byla porušena její práva na ochranu rodinného života a péči o dítě.
3. Ústavní soud si vyžádal v projednávané věci spis prvního stupně, z nichž zjistil následující. Okresní soud ve Svitavách zamítl návrh stěžovatelky na změnu péče o nezletilého L. a určení výživného. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že po provedeném dokazování neshledal podstatnou změnu poměrů, jež by odůvodňovala změnu úpravy péče o nezletilého L., který je spolu se svým bratrem T. svěřen do péče otce a matka má upraven styk. Své rozhodnutí opřel o skutková zjištění založená na provedení několika důkazů - mj. zprávy opatrovníka nezletilého, zprávy ze školy, lékařů nezletilého a závěrů znaleckých posudků z roku 2011 a roku 2013. O neprovedení stěžovatelkou navrženého důkazu novým znaleckým posudkem z oboru psychologie bylo rozhodnuto na jednání dne 22. 3. 2016. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, k odvolání stěžovatelky potvrdil tento rozsudek okresního soudu, s tím, že se ztotožnil se závěry okresního soudu a v jeho postupu neshledal žádné pochybení. Odvolací soud dospěl k závěru, že kromě přání nezletilého být s matkou, nedošlo dle provedeného dokazování k žádné změně poměrů. Okresní soud pak dle něj ve svém rozhodnutí odůvodnil, proč přání nezletilého nevyhověl. Přání nezletilého, které bylo zjištěno pohovorem s kolizním opatrovníkem, však s ohledem na další skutečnosti zjištěné dokazováním soudu prvního stupně nelze ani dle názoru odvolacího soudu považovat za spontánní či ničím neovlivněné. Dle krajského soudu bylo proto okresním soudem rozhodnuto zcela v souladu se zájmy nezletilého.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud předně podotýká, že podle čl. 83 Ústavy ČR je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
6. Ústavní soud v projednávané věci neshledal, že by byl dán důvod pro jeho zásah. Námitce stěžovatelky, podle níž obecné soudy neprovedly potřebné důkazy ke zjištění přání nezletilého, čímž mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, nelze přisvědčit. Postup obecných soudů nelze považovat za rozporný se závěry nálezů Ústavního soudu citovaných stěžovatelkou. Ústavní soud sice klade důraz na to, aby v řízeních dotýkajících se zájmů nezletilých dětí bylo jejich přání řádně zohledněno (k tomu srov. např. i stěžovatelkou citovaná rozhodnutí), ale zároveň ponechává na úvaze soudu, jakým způsobem (tj. zda přímo či prostřednictvím jejich zástupce, znaleckého posudku či orgánu sociálně-právní ochrany dětí) bude s ohledem na věk dítěte a specifické okolnosti jím posuzovaného případu vhodné zjišťovat názor nezletilého dítěte (srov. nález ze dne 30. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 1506/13). V projednávaném případě došlo ke zjištění názorů nezletilého pohovorem s kolizním opatrovníkem. Ze zprávy kolizního opatrovníka, jež byla v řízení v rámci dokazování provedena, soudy sice dospěly k závěru, že nezletilý projevil přání žít se stěžovatelkou, nicméně s ohledem na další podstatné skutečnosti a okolnosti případu nebylo obecnými soudy shledáno, že by došlo k jiné změně poměrů odůvodňující změnu úpravy péče o nezletilého. Přání nezletilého pak oba soudy zhodnotily i v souvislosti s ostatními důkazy (zejména podrobnostmi zprávy kolizního opatrovníka o způsobu projevení přání nezletilého) a v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly, z jakých důvodů samo o sobě nemůže být chápáno jako podstatná změna poměrů a zapříčinit změnu rozhodnutí ve věci. Stěžovatelkou namítané užití několik let starých znaleckých posudků nelze považovat za relevantní argument svědčící o porušení jejího práva na spravedlivý proces, neboť představovaly spíše důkazy dokreslující obecnými soudy z jiných důkazů solidně zjištěný skutkový stav, nikoli důkazy, na nichž by celé skutkové zjištění bylo postaveno.
7. Stěžovatelkou namítané porušení jejího práva na ochranu rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny a práva na péči o dítě dle 32 odst. 4 Listiny, k němuž mělo dojít v důsledku nezohlednění či nesprávnému zjištění přání nezletilého L., představuje toliko polemiku se závěry obecných soudů. Ústavnímu soudu však přísluší přezkoumávat závěry obecných soudů, pouze pokud jejich interpretace podústavního práva založila porušení některého základního práva stěžovatele, anebo je výrazem flagrantního ignorování příslušné kogentní normy, případně koliduje s všeobecně (konsensuálně) akceptovaným chápáním dotčených právních institutů, event. představuje zjevné a neodůvodněné vybočení ze standardů právního výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, případně je-li dokonce výrazem interpretační svévole, jemuž chybí jakékoli smysluplné odůvodnění. O takový případ v projednávané věci však nejde. Rozhodnutí obou soudů jsou dle Ústavního soudu řádně a srozumitelně odůvodněna.
8. Z těchto důvodů Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. května 2017
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu