ECLI:CZ:US:2017:2.US.700.17.1
sp. zn. II. ÚS 700/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti T. T., zastoupeného Mgr. Ivou Dvořákovou, LLM, advokátkou se sídlem Baarova 1594/16, Teplice, proti usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. 5. 2016 č. j. 14 Nc 1086/2014-16 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 12. 2016 č. j. 13 Co 590/2016-468, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 7. 3. 2017, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho práva na spravedlivý proces zahrnující i zásadu rovnosti účastníků podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. 5. 2016 č. j. 14 Nc 1086/2014-16 byla uložena stěžovateli pořádková pokuta ve výši 5 000 Kč. Proti uvedenému rozhodnutí podal stěžovatel v zákonné lhůtě odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem vydal dne 7. 12. 2016 usnesení č. j. 13 Co 590/2016-468, kterým bylo potvrzeno usnesení okresního soudu. Proti usnesení odvolacího soudu se stěžovatel brání ústavní stížností, ve které navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti shodně jako v opravném prostředku nesouhlasil s vypracováním znaleckého posudku v řízení o úpravu péče o nezl. J. a nezl. L. Namítal, že pokud soud prvního stupně ustanovil znalce za účelem zjištění reálné hodnoty obchodní společnosti Dog house a.s. a úkolem znalce je zjistit, zda se stěžovatel záměrně zbavuje majetku, tak takto vyhotovený znalecký posudek se jeví nadbytečným. Stěžovatel považoval za dostatečné vyžádání jeho daňových přiznání u Finančního úřadu v Teplicích. Stěžovatel dále namítá, že řádně hradí výživné (5 000 Kč měsíčně na každé dítě) a polovinu dalších výdajů. Soud má k dispozici dostatek dokladů, z nichž lze výživné stanovit a prováděním znaleckého posudku dochází k neúměrnému protahování soudního řízení, navíc závěry znaleckého posudku nemohou ovlivnit rozhodnutí soudu.
4. Stěžovatel se dovolával zásahu Ústavního soudu a tvrdil, že postupem soudu, kdy mu byla udělena pořádková pokuta za neposkytnutí součinnosti znalci extenzivním výkladem §53 odst. 1 a §127 občanského soudního řádu, bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu a spravedlivý proces. Zároveň bylo porušeno i jeho právo na projednání věci bez zbytečných průtahů dle čl. 38 odst. 2 Listiny. Dále byla porušena i práva jeho obchodní společnosti Dog house a.s. zaručená čl. 10 Listiny, kdy jsou shromažďovány informace nad míru nezbytně nutnou.
5. Ústavní soud nejprve posoudil náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupen advokátem. Ústavní stížnost rovněž nebyla shledána nepřípustnou ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona.
6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] se Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. To znamená, že jejich ochrana je jediným důvodem, který otevírá prostor pro zásah do rozhodovací činnosti těchto orgánů, což platí i pro případné přehodnocení jejich skutkových zjištění nebo právních závěrů. Tento závěr se přitom přirozeně uplatní i ve vztahu k postupu a rozhodování obecných soudů. Ústavní soud totiž není v postavení jejich další instance, a tudíž jeho zásah nelze odůvodnit toliko tím, že se obecné soudy dopustily pochybení při aplikaci podústavního práva či jiné nesprávnosti.
8. Ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity řízení pravomoc posoudit opodstatněnost návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o něm rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. O takovýto případ jde i v projednávané věci.
9. Pořádkovou pokutu do výše 50 000 Kč může předseda senátu dle §53 odst. 1 občanského soudního řádu uložit tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení zejména tím, že se nedostaví bez vážného důvodu k soudu, neuposlechne příkazu soudu, ruší pořádek, nebo kdo učinil hrubě urážlivé podání anebo nesplnil povinnosti uvedené v §294, §295 a §320ab občanského soudního řádu. Ústavní soud při přezkoumávání rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty posuzuje pouze to, zda byly dodrženy ústavní limity a zda takovým rozhodnutím nedošlo k porušení základních práv stěžovatele. Přitom přihlíží i k tomu, že dle §53 odst. 2 občanského soudního řádu může předseda senátu dodatečně, a to i po skončení řízení, uloženou pořádkovou pokutu prominout, jestliže to odůvodňuje pozdější chování toho, jemuž byla uložena.
10. Z obsahu napadených rozhodnutí vyplynulo, že soud I. stupně dne 25. 5. 2016 vyslechl stěžovatele za účasti jeho právní zástupkyně a právní zástupkyně matky, kdy stěžovatel uvedl, že nebude odpovídat na otázku, proč znalci nechce předložit požadované účetní doklady. Byl výslovně poučen podle §53 odst. 1 občanského soudního řádu na možnost uložení pořádkové pokuty až do výše 50 000 Kč. Odvolací soud se plně ztotožnil s usnesením soudu prvního stupně, jímž stěžovateli uložil pořádkovou pokutu ve výši 5 000 Kč. Konstatoval, že v daném případě soud prvního stupně k uložení pořádkové pokuty přistoupil zcela v souladu se zákonem, kdy stěžovatel byl o své povinnosti poskytnout znalci součinnost řádně poučen a toto poučení obsahovalo i upozornění na možnost uložení pořádkové pokuty. Soud prvního stupně v napadeném usnesení též řádně odůvodnil, za jaký skutek je stěžovateli pořádková pokuta ukládána, když z obsahu spisu je zřejmé, že tohoto se stěžovatel skutečně dopustil. Je patrné, že stěžovatel na výzvu znalce žádným způsobem nereagoval a potřebné informace nesdělil ani soudu. Stěžovatel soudu neuvedl žádné relevantní vysvětlení, z jakého důvodu odmítá znalci poskytnout potřebnou součinnost.
11. Je třeba zdůraznit, že o způsobu vedení řízení rozhoduje zásadně soud a úvahy stěžovatele v tom směru, zda znalecký posudek je potřebným či nadbytečným důkazem, jsou tak zcela nepodstatné. Pokud stěžovatel namítá neodůvodněné průtahy soudního řízení, tak z obsahu spisu je patrné, že tyto rozhodně nevznikají proto, že byl ve věci ustanoven znalec z oboru ekonomika ke zjištění reálné hodnoty obchodní společnosti Dog house a.s. Protože účelem pořádkové pokuty je zajištění hladkého a důstojného průběhu soudního řízeni a zajištění veřejné autority soudu, je tak zcela na úvaze soudu, zda k tomuto pořádkovému opatření, popřípadě i opakovaně, přikročí. Soud I. stupně tak nijak nepochybil, když otci pořádkovou pokutu uložil s tím, že její výše je s ohledem na zákonné rozpětí na dolní hranici. Ústavní soud nemá za to, že by obecné soudy posoudily skutkový stav svévolně nebo že by vyložily ustanovení občanského soudního řádu o pořádkové pokutě ústavně neakceptovatelným způsobem.
12. Ústavní soud vzal rovněž v úvahu, že v předložené věci stěžovatel na výzvu znalce žádným způsobem nereagoval a potřebné informace nesdělil ani soudu. Konečně Ústavní soud zohlednil i skutečnost, že soud I. stupně uložil stěžovateli pokutu na spodní hranici zákonného rozmezí. Lze podotknout, že částka 5 000 Kč je pravidelně Ústavním soudem hodnocena jako tzv. bagatelní a předpokladem úspěšné ústavní stížnosti v bagatelním sporu je "zcela extrémní vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální" [viz nález ze dne 17. března 2009 sp. zn. I. ÚS 3143/08 (N 59/52 SbNU 583)].
13. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení základních práv stěžovatele nedošlo. Obecné soudy postupovaly v souladu s příslušnými procesními předpisy, aplikovaly je ústavně konformním způsobem, svá rozhodnutí dostatečně odůvodnily, nedopustily se svévolného jednání a mezi skutkovým zjištěním a právními závěry obecných soudů není ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury. Ústavní soud tak neshledal, že by napadenými rozhodnutími civilních soudů došlo k protiústavnímu zásahu do práva stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 2 Listiny.
14. Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl o odmítnutí ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, a to podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. května 2017
Ludvík David v. r.
předseda senátu