ECLI:CZ:US:2017:3.US.1018.17.1
sp. zn. III. ÚS 1018/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Martina Kroupy, zastoupeného Mgr. Barborou Sedlákovou, advokátkou, sídlem Heršpická 813/5, Brno, proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 30. března 2017 č. j. 34 C 9/2016-387, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Napadeným usnesením Okresní soud Brno-venkov (dále jen "okresní soud") v řízení o výživné manželky Kariny Kroupové (jako žalobkyně) zamítl návrh stěžovatele (jako žalovaného) na nařízení předběžného opatření, kterým se domáhal rozhodnutí, že se prozatím, s účinností zpětně od 16. 1. 2017, výživné manželky ve výši 5 000 Kč měsíčně nestanoví, a to až do právní moci (předběžně vykonatelného) rozsudku okresního soudu ze dne 16. 1. 2017 č. j. 5 C 75/2015-42 (kterým bylo toto výživné stěžovateli stanoveno), a dále jím uvedený soud uložil stěžovateli povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč.
3. V ústavní stížnosti stěžovatel mj. uvedl, že proti napadenému usnesení podal odvolání, má však za to, že odvolací soud je potvrdí, protože zákon nedává soudu jinou možnost, a že navíc řízení bude trvat několik měsíců až rok, a tak se mu nedostane účinné a rychlé ochrany před zneužíváním práva ze strany žalobkyně.
4. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení [§42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], načež dospěl k závěru, že ústavní stížnost není přípustná.
5. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
6. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
7. Jak patrno z výše uvedeného, v záhlaví označené usnesení stěžovatel napadl (vedle ústavní stížnosti) odvoláním, a to v souladu s poučením, kterého se mu ze strany okresního soudu dostalo. V souzené věci přitom odvolání představuje řádný opravný prostředek ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, který je třeba podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu "vyčerpat"; pod tímto pojmem nutno rozumět nejen (řádné) uplatnění tohoto procesního prostředku, ale také rozhodnutí příslušného orgánu o něm; z ústavní stížnosti však neplyne, že by se tak již stalo (srov. §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
8. Z výše uvedeného důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2017
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj