ECLI:CZ:US:2017:3.US.1173.17.1
sp. zn. III. ÚS 1173/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti euroAWK s. r. o., sídlem Konopišťská 739/16, Praha 10 - Vršovice, zastoupené JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem, sídlem Ovocný trh 1096/8, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2017 č. j. 23 Cdo 3347/2016-546, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2016 č. j. 91 Co 6/2016-398 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. ledna 2016 č. j. 16 C 324/2014-370, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, sídlem Sokolovská 217/42, Praha 9 - Vysočany, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka žádá o zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť jimi měla být porušena ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") shora označeným usnesením zamítl stěžovatelčinu námitku místní nepříslušnosti obvodního soudu.
3. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze výše identifikovaným usnesením potvrdil usnesení obvodního soudu jako správné s tím, že stěžovatelka neuplatnila námitku místní nepříslušnosti při prvním úkonu, který jí příslušel, tedy ve vyjádření k žalobě ze dne 22. 10. 2014, ale až na jednání soudu dne 12. 1. 2016, a tedy opožděně.
4. Následné stěžovatelčino dovolání Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením zamítl (stěžovatelka označila dosud neřešenou právní otázku), neboť se ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že stěžovatelka vznesla námitku místní nepříslušnosti opožděně.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti závěrům obecných soudů oponuje, přičemž zdůrazňuje, že námitku místní příslušnosti dříve uplatnit nemohla, neboť vedlejší účastnice až podáním ze dne 2. 10. 2015 upravila (upřesnila) petit žaloby tak, že až od této chvíle bylo zřejmé, že dle §88 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") není obvodní soud (jediným) místně příslušným soudem, jelikož vedlejší účastnicí podaná žaloba (na vyklizení) se týká celé sítě tratí pražského metra. Formalistický výklad §105 odst. 1 o. s. ř., který v posuzované věci obecné soudy dle názoru stěžovatelky zvolily, proto s přihlédnutím ke specifickým okolnostem dané věci nemůže obstát, neboť porušuje její základní právo na zákonného soudce.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré dostupné zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavnímu soudu byla Ústavou svěřena role orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). V řízení o ústavních stížnostech fyzických a právnických osob směřujících proti rozhodnutím obecných soudů není proto možno chápat Ústavní soud jakožto nejvyšší instanci obecného soudnictví; Ústavní soud je nadán kasační pravomocí toliko v případě, že v soudním řízení předcházejícím podání ústavní stížnosti došlo k porušení některého základního práva či svobody stěžovatele [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Úkolem Ústavního soudu není zjišťovat věcnou správnost rozhodovací činnosti obecných soudů, nýbrž pouze kontrolovat (a kasačním rozhodnutím případně vynucovat) ústavně konformní průběh a výsledek předcházejícího soudního řízení. Nepřipadá-li tedy v dané věci do úvahy možná indikace porušení základních práv nebo svobod, a to již prima facie, musí Ústavní soud ústavní stížnost odmítnout pro zjevnou neopodstatněnost.
8. Za zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost je přitom třeba označit mimo jiné návrh, ve kterém stěžovatelka vznáší pouze takové námitky, se kterými se obecné soudy v předchozím řízení již řádně vypořádaly.
9. Postačí tak v návaznosti na odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu pouze připomenout, že stěžovatelka mohla uplatnit námitku místní nepříslušnosti již v rámci svého vyjádření k upřesnění petitu žaloby (ze dne 6. 10. 2015), resp. v dalších svých přípisech předcházejících jednání ze dne 12. 1. 2016. Jelikož stěžovatelka vznesla námitku místní nepříslušnosti až při tomto jednání, a tedy nikoliv kdykoliv od 6. 10. 2015 do 12. 1. 2016, čemuž v ústavní stížnosti nikterak neoponuje, uplatnila tuto námitku zjevně opožděně, pročež obvodnímu soudu nelze důvodně vytýkat, že její námitku zamítl.
10. Nadto, domnívá-li se stěžovatelka, že v důsledku napadených rozhodnutí bude v dané věci rozhodovat nezákonný soudce, je vhodné (opět ve shodě s Nejvyšším soudem) připomenout, že v případě, že je místně příslušných více soudů (jak tvrdí stěžovatelka), může se řízení konat dle §11 odst. 2 o. s. ř. u kteréhokoliv z nich. Z podstaty věci tak napadená rozhodnutí nemohou vést k porušení článku 38 odst. 1 Listiny.
11. Je tak namístě již pouze závěr, že se stěžovatelce porušení jí dovolávaných ustanovení Listiny bez jakýchkoliv pochybností prokázat nepodařilo. Ústavní soud proto podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. května 2017
Jan Filip v.r.
předseda senátu