ECLI:CZ:US:2017:3.US.1304.17.1
sp. zn. III. ÚS 1304/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jindřicha Frýdla, zastoupeného JUDr. Josefem Kopřivou, advokátem, sídlem Vodičkova 709/33, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. února 2017 č. j. 10 As 184/2015-188 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. července 2015 č. j. 47 A 26/2013-289, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a 1. AŠENBRENERS, s. r. o., sídlem Víta Nejedlého 17, Praha 3, 2. Ing. Eduarda Vlacha, 3. Drahomíry Koptové a 4. Krajského úřadu Středočeského kraje, sídlem Zborovská 11, Praha 5, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení shora uvedených rozsudků. Rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") bylo k žalobě vedlejších účastníků 1., 2. a 3. zrušeno rozhodnutí vedlejšího účastníka 4. a Městského úřadu Hostivice. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu byly zamítnuty kasační stížnosti stěžovatele a vedlejšího účastníka 4. proti rozsudku krajského soudu.
2. Aby mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je nejprve povinen zkoumat, zda jsou naplněny všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl. Obsah ústavní stížnosti, jakož i rozhodnutí jí napadené, tak nebylo třeba blíže reprodukovat, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno ústavní stížnost odmítnout.
3. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, dle kterého lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
4. Z napadených rozsudků je zřejmé, ostatně sám stěžovatel to v ústavní stížnosti uvádí, že věc byla vrácena správnímu orgánu k dalšímu řízení. Řízení ve věci stěžovatele tedy stále probíhá. Po zrušení rozhodnutí vedlejšího účastníka 4. ze dne 19. 7. 2013 a předcházejícího rozhodnutí Městského úřadu Hostivice ze dne 31. 1. 2013 rozsudkem krajského soudu se stěžovateli vytvořil široký prostor k uplatnění procesních práv účastníka správního řízení a případně též (bude-li podána správní žaloba) osoby zúčastněné na řízení.
5. Uplatnění principu subsidiarity řízení o ústavní stížnosti vede k nutnému závěru, že ústavní stížnost, je-li současně vedeno též další řízení před správním orgánem, je návrhem podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustným. To ovšem stěžovateli nebrání, aby podal ústavní stížnost opětovně, až budou dány předpoklady pro její věcné projednání Ústavním soudem.
6. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele odmítl jako nepřípustnou [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. května 2017
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj