ECLI:CZ:US:2017:3.US.132.17.1
sp. zn. III. ÚS 132/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti Jiřího Swadosche, zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph. D., advokátem, sídlem Karlovo nám. 559/28, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2016 č. j. 58 Co 298/2016-106 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. dubna 2016 č. j. 25 C 243/2015-48, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní soud obdržel dne 13. 1. 2017 ústavní stížnost podle ustanovení čl. 87 odst 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel se ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud"), neboť má za to, že obecné soudy porušily jeho základní právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina") a právo na náhradu škody způsobené mu nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny.
2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
3. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný a mimořádný prostředek s výjimkou obnovy řízení, tak jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítané vady řízení či vady rozhodnutí (srov. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
4. Z citovaných ustanovení vyplývá, že pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti informoval, že proti rozsudku městského soudu podal dovolání, a jak Ústavní soud zjistil u obvodního soudu, stalo se tak 16. 1. 2017. Jestliže tedy stěžovatel využil svého práva podat mimořádný opravný prostředek, je nezbytné podané dovolání považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z uvedeného pak lze dovodit, že ze strany stěžovatele představuje ústavní stížnost návrh nepřípustný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Souběžné podávání dovolání a ústavní stížnosti nadto není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty.
6. Vzhledem k výše uvedeným důvodům byla stěžovatelova ústavní stížnost odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. března 2017
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj