ECLI:CZ:US:2017:3.US.1433.17.1
sp. zn. III. ÚS 1433/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Vlastimila Buchty, zastoupeného Mgr. Janem Rambouskem, advokátem, sídlem Sokolovská 2170/161, Praha 8 - Libeň, proti usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 3. dubna 2017 č. j. 12 C 72/2017-19 a proti usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 21. března 2017 č. j. 12 C 72/2017-16, za účasti Okresního soudu v Blansku, jako účastníka řízení, a Honebního společenstva Kotvrdovice, sídlem Kotvrdovice 242, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Ústavní soud zjistil, že usnesením Okresního soudu v Blansku (dále jen "okresní soud") ze dne 21. 3. 2017 č. j. 12 C 72/2017-16, vydaným vyšší soudní úřednicí, vyzval soud stěžovatele jako žalobce k zaplacení soudního poplatku v celkové výši 30 000 Kč s tím, že v dané věci jde o 15 samostatných návrhů, kdy soudní poplatek za každý z nich činí dle položky 4 bod 1. písm. c) Sazebníku poplatků podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích"), částku 2 000 Kč. Dne 31. 3. 2017 podal stěžovatel proti výše uvedenému usnesení námitky. Usnesením okresního soudu ze dne 3. 4. 2017 č. j. 12 C 72/2017-19 bylo usnesení okresního soudu ze dne 21. 3. 2017 č. j. 12 C 72 2017- 16 potvrzeno.
II.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
3. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
4. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
5. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholným orgánem jejich soustavy a není pravidelnou přezkumnou instancí (srov. čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy). Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, pročež ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování ústavních a zákonných podmínek.
6. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita k jiným procesním prostředkům, které zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práva, což znamená, že k jejímu věcnému projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel všechny tyto prostředky (efektivně) vyčerpal. V opačném případě je ústavní stížnost podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
7. Ve stanovisku ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 (124/2013 Sb., ST 35/69 SbNU 859) plénum Ústavního soudu dovodilo, že ústavní stížnost proti usnesení soudu, kterým byl účastník řízení podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyzván k zaplacení poplatku za řízení, je nepřípustná dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Stanovisko uvádí i alternativy, resp. doporučení ohledně dalšího procesního postupu v případě, že se účastník hodlá domoci přezkoumání zákonnosti výzvou určené poplatkové povinnosti.
8. O případ nepřípustné ústavní stížnosti ve smyslu výše uvedeného stanoviska jde rovněž v posuzované věci. Napadená usnesení okresního soudu jsou dle jejich textu výzvami k úhradě soudního poplatku za řízení o určení neplatnosti usnesení valné hromady vedlejšího účastníka, proti kterým není přípustné odvolání (a nemohou být ani předmětem autoremedury podle §12 zákona o soudních poplatcích), ale která nejsou konečnými rozhodnutími v řízení. Postup soudu ve věci výzvy k úhradě soudního poplatku tak může být přezkoumán teprve v závislosti na dalším řízení a rozhodnutí a stěžovatel má v pokračujícím řízení možnost bránit svá práva. Zásah Ústavního soudu v této fázi řízení by byl popřením principu subsidiarity, jednoho ze základních principů, na nichž je ústavní soudnictví vystavěno.
9. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. května 2017
JUDr. Radovan Suchánek v.r.
soudce zpravodaj