infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 04.08.2017, sp. zn. III. ÚS 1605/17 [ usnesení / FILIP / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2017:3.US.1605.17.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2017:3.US.1605.17.1
sp. zn. III. ÚS 1605/17 Usnesení Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Petra Manetha, zastoupeného Mgr. Radimem Kozubem, advokátem, sídlem Sokolská třída 936/21, Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. února 2017 č. j. 5 Cmo 29/2017-651, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, a a) České národní banky, sídlem Na Příkopě 864/28, Praha 1 - Nové Město, b) Bayerische Investment Fonds a. s. - investiční společnosti - v likvidaci, sídlem Čápkova 34, Brno, zastoupené opatrovnicí JUDr. Milanou Dobrovolnou, adresa pro doručování Polní 994/39, Brno, c) MVDr. Zdeňka Švancary, d) Bavaria Asset Management GmbH, sídlem Lindenstrasse 12a, München, Spolková republika Německo, adresa pro doručování Ke Studánce 1038, Orlová, a e) Ing. Zdeňky Douškové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí, neboť má za to, že jím došlo k porušení jeho základních práv zakotvených v čl. 96 Ústavy a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Napadeným usnesením Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") odmítl odvolání stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 7. 10. 2011 č. j. 9 Cm 128/2011-79. Tímto usnesením krajský soud na návrh České národní banky rozhodl o zrušení společnosti Bayerische Investment Fonds a. s. - investiční společnost. Stěžovatel tvrdil, že je společníkem této společnosti, a proti usnesení krajského soudu podal odvolání. 3. Vrchní soud v napadeném rozhodnutí uvedl, že je mu z jeho úřední činnosti známo, že krajský soud usnesením ze dne 15. 2. 2013 č. j. 9 Cm 128/2011-305 neprominul stěžovateli zmeškání lhůty k podání odvolání, protože stěžovatel není účastníkem řízení, ani zástupcem některého z účastníků. Toto rozhodnutí o neprominutí zmeškání lhůty bylo potvrzeno usnesením vrchního soudu ze dne 28. 4. 2015 č. j. 5 Cmo 422/2014-557 a následné dovolání bylo odmítnuto pro vady usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016 č. j. 29 Cdo 2045/2016-639. Proto na základě §218 písm. b) a §218a o. s. ř. odvolání stěžovatele odmítl. 4. Aby mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je nejprve povinen zkoumat, zda jsou naplněny všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl. Obsah ústavní stížnosti, jakož i rozhodnutí jí napadené tak nebylo třeba blíže reprodukovat, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno ústavní stížnost odmítnout. 5. Ústavní stížnost je nepřípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť stěžovatel nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. Proti pravomocnému usnesení soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, o což v dané věci jde, byla k dispozici podle občanského soudního řádu žaloba pro zmatečnost, a jestliže ji stěžovatel nevyužil (opak není tvrzen), nutně nastupují důsledky citovaného §75 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost projednat nelze [srov. stanovisko pléna ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 (ST 26/51 SbNU 839; 79/2009 Sb.]. Není přitom úkolem Ústavního soudu hodnotit vyhlídky podání takového opravného prostředku. 6. Ústavní soud zároveň neshledal, že by posuzovaná ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatele, což by jinak mohlo odůvodňovat aplikaci výjimky dle §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel ostatně žádnou argumentaci podporující uplatnění naposledy uvedeného ustanovení zákona o Ústavním soudu nenabídl. 7. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako nepřípustnou [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. srpna 2017 Jan Filip v. r. soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2017:3.US.1605.17.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 1605/17
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 4. 8. 2017
Datum vyhlášení  
Datum podání 23. 5. 2017
Datum zpřístupnění 25. 8. 2017
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - VS Olomouc
ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA
Soudce zpravodaj Filip Jan
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §229 odst.4
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/žaloba pro zmatečnost
Věcný rejstřík žaloba/pro zmatečnost
opravný prostředek - mimořádný
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-1605-17_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 98376
Staženo pro jurilogie.cz: 2017-08-26